Lukáš Chmelíř: "Kdybych nehrál, možná bych učil."

Z Chomutova do Vrchlabí na roční hostování přišel Lukáš Chmelíř. Jeho hokejová kariéra nastartovala ve Vítkovicích, kde prošel všemi mládežnickými stupni. Jeden rok hrál za karlovarský dorost. Na bruslích stál poprvé ve tři a půl letech. Reprezentoval Českou republiku na juniorských mistrovstvích světa ve Finsku a Rusku. S extraligovými Vítkovicemi získal pod vedením trenéra Hadamczika stříbrnou medaili. Po výměně trenéra začal pendlovat – Jihlava, Třinec, Znojmo. Znojemské angažmá bylo smolné kvůli zranění, v jejich dresu odehrál pouze pět zápasů. Při působení v Třinci hostoval ve Vsetíně, kde se poprvé setkal s Vladimírem Jeřábkem.

V loňském roce se rozhodoval mezi působením na Slovensku a Chomutovem. Po personálních změnách v Chomutově si hledal nové angažmá a přišla nabídka z Vrchlabí. Jednání proběhlo ke spokojenosti všech stran a Lukáš nastoupí do obrany. Kromě hokeje ho baví playstation, v hudbě není vybíravý, ale říká, že některé věci si poslechne jen jednou, rád se podívá na filmy se sportovní tématikou a zavzpomínal na éru Rockyho, Komanda…, nepotrpí si na westerny. Mezi jeho oblíbence patří Lemieux, Gretzky, samozřejmě Jaromír Jágr, Tiger Woods a Michael Jordan. Je svobodný ovšem zadaný. S přítelkyní rádi cestují. Říká, že by rád delší dobu pobyl třeba v Omsku nebo za oceánem, ale zatím prý na tento pobyt nejsou výsledky. Vystudoval sportovní gymnázium, studium na Vysoké škole báňské už nebylo tak úspěšné, ale nevylučuje, že se ještě do lavice vrátí. V nynějším angažmá chce ukázat, co umí a doufá, že načerpá nové zkušenosti.

Co považujete za svůj dosavadní největší sportovní úspěch?
Určitě druhé místo s Vítkovicema v extralize, pak také čtvrté místo na mistrovství světa do 18 let.

Jak jste spokojený s vrchlabskou přípravou?
Příprava se nelíbí nikdy nikomu. Všichni ji dělají proto, že je nutné nabrat sílu a fyzičku. Běhání mně nevadí, ve Vítkovicích jsme běhali hodně, daleko víc než tady. Měl jsem hrůzu z cyklo týdne, už je naštěstí za mnou a přežil jsem ho. Když jsem viděl ty kopce, to mi bylo ouvej. V pondělí jsem byl opravdu rád, že vidím halu. Po hodině a půl v sedle jsem chtěl to kolo zlomit, pak už mě to ani nenapadlo, byl jsem bez chuti, bez energie. V úterý už jsem byl ve větší pohodě. Nakonec jsem to zvládl a můžu být se sebou spokojený.

V loňském roce jste hrál proti Vrchlabí, jak na zápasy vzpomínáte?
Musím zaťukat, s Vrchlabím se mi hrálo dobře. Když by se někdo podíval na moje statistiky, tak bych řekl, že na Vrchlabí jsem udělal nejvíc bodů. Myslím, že v základní hrací době jsme neprohráli. Mám pocit, že ve třech zápasech jsem dal dva góly a na dva jsem přihrával. Takže vzpomínky jsou pozitivní. Nerad vzpomínám na Chrudim.

Dovedete si představit, co byste dělal, kdybyste nehrál hokej?
Když jsem byl mladší, tak jsem chtěl být učitel. Dokonce jsem měl podanou přihlášku na „pajdák“ obor tělocvik a zeměpis. Třeba po skončení kariéry, doufám, že to bude za hodně dlouho, by mě bavilo trénovat. Nebo mít autosalon, povídat o autech, dělat jízdy. Ani v politice bych se neztratil. Uvažoval jsem, že bych si v Ostravě rozjel vlastní kampaň za zelené. Je jich málo, nikdo je nezná, tak bych se mezi ně dostal a obsadil křeslo. Někam bych se politikům nacpal, to je jedno kam, udělal nějakou reformu a bylo by. Jenomže teď u voleb propadli, tak si budu muset najít jinou stranu.(Směje se.)

Lukáš nyní postupně poznává Vrchlabí, občas ho můžete potkat na procházce v parku, těší se na led, na fasování výzbroje a samozřejmě na začátek sezóny. Předpokládá, že zápasy budou daleko zajímavější, protože týmy posílily a je zvědavý na nováčka ligy z Tábora.