Jindřich Setikovský: Bez sportu bych nemohl být

Od počátku ledna působí na pozici asistenta trenéra Jindřich Setikovský. Do Vrchlabí přišel po angažmá z Berouna, kde nejdříve působil jako trenér, ale poté, co se Beroun stal farmou Sparty, přešel k mládeži. Má za sebou kariéru hokejového obránce v Plzni, Sokolově, Mladé Boleslavi, v Milevsku, stejně jako zkušenosti ze zahraničí a to z Německa. Po ukončení sportovního angažmá se vrhl na trénování. Nejvíce je spjat z Plzní, ze které také pochází. Působil také v Brně, v Ústí a v Šumperku, se kterým dvakrát vybojoval postup do první ligy. Loňskou sezónu působil v Berouně.

Předpokládám, že i Vás přivedli k hokeji rodiče?
Dalo by se to tak říct. Nejdřív jsem se chodil na fotbal a hokej dívat, až potom jsem zjistil, že existují i přípravky. Já jsem ale nejdřív závodně plaval a myslím, že jsem byl dobrý. Jenže mě nebavily tréninky, ráno do vody, odpoledne do vody. Tak jsem zkusil hokej. Ten mi sice nešel, ale na rozdíl od plavání mě bavil. Nejdřív jsem začal hrát já a asi o dva roky později jsem na zimák přivedl i bratra. Ale oproti dnešním klukům, jsem začínal relativně pozdě, už mi bylo asi osm let. Hrál jsem za Plzeň a postupně jsem prošel i jiné týmy, včetně Německa. Byl jsem na postu obránce. Podle mě je fajn, že jsme se tady ve Vrchlabí sešli s Pepou Řeháčkem jako útočník a bek. Vždy je to tak, že útočníkům nejlépe rozumí útočník a obráncům obránce. Můžeme se pak soustředit na celou hru a já si hlídám svoje a trenér taky.

Vy jste před posledním kolem základní hry měl výhodu, že jste dobře znal protivníka. Pomohlo to nějak v koncepci vrchlabské hry?
Jestli pomohlo, to se tak asi nedá říct. Berounské hráče prakticky všechny znám, dva roky jsem je trénoval, ale… Samozřejmě, že jsem trenéra upozorňoval, co asi můžeme od soupeře čekat, jak zakládají přesilovku, kteří hráči jsou nebezpeční, ale to jsou informace, které se dají najít i na internetu. Podle mě, to ale na ten daný zápas nemělo vliv, tam šlo o to ten zápas ustát, postoupit. Kdybychom v sobotu prohráli, tak pro mě by to bylo obrovské zklamání, zvlášť proto, že jsem v Berouně předtím působil a vloni jsem s nimi play-out zažil.

Jste spokojení s následujícím soupeřem?
Teď jsme sledovali zápasy, které už Vrchlabí s Třebíčí odehrálo. Trenér tvrdí, že by bylo lepší, kdybychom měli Jihlavu. Já osobně tvrdím, že je to jedno. Očekávám, že Třebíč bude mít velkou podporu, ale už jsem slyšel, že vrchlabští fanoušci se také chystají. Tak jestli se mezi protivníkovými fans neztratí, bude to jedině dobře.

Jak vidíte další vrchlabský postup?
Pokud vím, tak byly cíle dostat se do semifinále. Pokud se tam dostaneme, budeme všichni nesmírně rádi. Ale z pohledu celé sezóny, i z důvodů marodky, ať je to Tvrdek, Beck, Pácal. Konkrétně u Tomáše Pácala to vidím jako velmi znatelnou ztrátu, beci nejsou a dobří beci už vůbec ne a Tomáš k těm dobrým bekům patří. Vidím to spíše na čtvrtfinále. V předchozích letech mělo Vrchlabí i štěstí, spousta zápasů jim vyšla, třeba jen o gól, ale stejně tak mohly o ten gól uniknout. Každopádně třeba vloni fungovala daleko líp obrana. Proto mě mrzí ztráta Pácala, který, a nebojím se použít to slovo, je nenahraditelný. Beka jeho zkušeností Vám nikdo v lednu nedá.

Jak Vám klape spolupráce s trenérem Řeháčkem?
(Smích) Myslím, že to probíhá v klidu, na začátku jsme si řekli, jak by to mělo vypadat. Není v tom žádný problém. Pepa je svůj, navíc jsme se znali, takže jsem věděl, co od něj můžu čekat. Jak už jsem říkal, Pepa je útočník, já jsem obránce.

Připravuje kabina na play-off nějaký rituál?
Teď je teprve předkolo, pak až bude play-off. Jsou mužstva, které se neholí, další se odbarví. Zatím o tom tady nepadlo slovo, možná že to ještě přijde na tréninku. Teď se spíš mužstvo ještě vzpamatovává z toho sobotního zápasu. Třeba borci ještě něco vymyslí.

Když se vrátíme ještě k hokejistům, jaké jsou vlastně ideální míry pro hráče?
Ideální míry, vezmeme to postupně, kromě brankáře, protože u těch je to jedno. Podle metodiky ledního svazu je to každý rok jinak. Podle toho, ve které zemi se pro ten daný rok shlédli. Třeba obránce – musí být výborný bruslař, a když je velký a ještě dobře rostlý, tak tím lépe. Ale na druhou stranu, čím je větší, tím se pohyblivost většinou zmenšuje. Ale už jen ten první pohled, když soupeř nevidí přes beky na brankáře, tak se samozřejmě lekne. U útočníků je to skoro jedno. Když je malý a mrštný, tak bekovi klidně zamotá nohy, ale zase záleží, jakou dovede dát ránu, musí mít prostě sílu.

Blíží se olympiáda, jak vidíte šance našich hokejistů?
Jsem patriot, takže šance určitě jsou. Neviděl bych to asi na zlato, ale nějakou medaili by přivézt mohli. Brankáře Vokouna jsem trénoval ještě v Sokolově, když hrál za žáky.

Pro Jindřicha Setikovského je koníčkem sport, hokej si ještě zahraje za starou gardu, jezdí na kole, plave a hraje nohejbal.