HC Stadion Vrchlabí – Vladislav Kubeš zakotvil ve Vrchlabí
A Team

Vladislav Kubeš zakotvil ve Vrchlabí

19.07.2009
Jana Poskerová

Rodák z Klatov začínal s hokejem v pěti letech, tak jako většinu hokejistů, i jeho přivedl na stadion tatínek. Ten je zároveň i jeho největším fanouškem a hned po něm Vláďova přítelkyně Marta, která byla i u našeho rozhovoru. V Klatovech hrál asi do šesté třídy, pak přestoupil do Plzně, kde si vyzkoušel i zápasy v extralize. Z Plzně odešel do Písku, ale vrátil se zpět do Klatov, i když do druhé ligy. Byl sice doma, s přítelkyní, ale hokejově to nebylo to pravé. Znovu tedy putoval do Písku, poté do Havlíčkova Brodu, nastupoval také za Slávii. Bohužel se neprosadil. Před Vrchlabím, kde má nyní útočník podepsanou smlouvu na dva roky + opce, působil v Mladé Boleslavi.

Kdo patří mezi Tvé sportovní oblíbence?
Sportovní oblíbenec? Tak určitě Martin Straka. Měl jsem možnost s ním trénovat a líp jej poznat, je to dobrý člověk a suprový hokejista.

Máš nějaké hokejové nebo životní sny?
Hokejové sny, to už snad ani ne, spíš to beru tak, že hokej mě baví, je to moje práce, tak bych chtěl být šťastný, hrát jej co nejdéle a aby se mi vyhýbalo zranění. Že bych chtěl do NHL nebo do extraligy? Tak asi určitě by se mi líbilo zahrát si ještě v extralize, ale už to pro mě není prvotní. Teď jde opravdu o zdraví a štěstí, abych byl s přítelkyní a aby se nám tady líbilo.

Ono žít s hokejistou asi není nic jednoduchého. To určitě není Vaše první stěhování?
Určitě není a určitě ji za to obdivuji.

Marta: Není to první stěhování, poprvé to byla Boleslav a pak do Havlíčkova Brodu a teď sem do Vrchlabí. Ten život mě baví, poznávám nové lidi, prostředí, navíc jsem velká fanynka hokeje, ale velké mínus je to po pracovní stránce. Zvlášť u mě, pracuji ve zdravotnictví a tím, že pendluji, tak nemám možnost se dál vzdělávat a někam postupovat.

Co Tě baví kromě hokeje?
Fotbal, ten jsem hrál u nás, dokonce krajskou ligu, pak veškerý sport v televizi, hodně i kolo. Jsem takový trochu blázen, práci si vlastně nosím i domů. Vždycky jsem žil sportem a budu jim i žít. Kdybych nehrál hokej, určitě bych se u sportu pohyboval. Mám trenérskou licenci, mohl bych tedy trénovat. Baví mě i auta, vystudoval jsem dopravní průmyslovku, je možné, že bych se věnoval motorům, ale spíš bych to viděl na ten sport.

Proslýchá se, že by ses měl věnovat mládeži? Jak vnímáš mládežnický hokej?
Ve Vrchlabí už jsem dostal nabídku, jestli nechci pomáhat trénovat děti. Souhlasil jsem, baví mě to. Jezdím v létě pomáhat kamarádovi, který má hokejový kemp pro děti. Je to sice někdy o nervy, ale na druhou stranu je to i zábava. Děti to berou jako možnost vybít se. Spousta malých dětí neví, co k hokeji vlastně potřebují. Dělají kraviny, musím je zaujmout, určitě to není o nacvičování na soutěže.

Marta: My na kempy většinou jezdíme spolu, já děti hlídám a myslím, že ty malé děti to dělají, protože táta řekl, táta tohle, táta tamto. Rychle odtrénují před tátou, ale za chvíli už ani neví, že nějaký hokej existuje.

Vláďa: Ale nebyli jsme jiní. Třeba z těch dvaceti dětí, které mám na starost, by tak pět, šest mohlo u hokeje zůstat a někam to dotáhnout. Musí tam být podpora rodičů, ale taky sebekázeň a chtění samotného hráče. U těch starších je pak problém, že se víc ženou za úspěchem, penězi, ale už zapomínají, kolik je za tím úsilí, disciplíny a samozřejmě tréninku. Zapomíná se na to, že by měli začít od píky, projít si žáky, mládež, pak třeba druhou ligu, prostě jít postupně, vypracovat se. Doba se změnila, všichni chtějí všechno hned. Na druhou stranu mladým nahrává i krize. Kluby začaly šetřit a tím pádem dostanou teď větší šanci mladí hráči, záleží, jak se budou umět prosadit. Pro nás starší je to sice nevýhoda, ale taky i motivace, abychom se snažili.

Nemůžu si odpustit otázku ohledně letní přípravy….
Jedním slovem – náročná. Opravdu jsem ještě takovou nezažil, nejhorší pro mě byly pondělky (běhání ve Vejsplaších pozn. redakce). Ale musím říct, že zátěž chápu, abychom byli nejlepší, musíme mít natrénováno. Ovšem musím si postěžovat. Letos je to první příprava, kdy jsem se neopálil, a to mě teda naštvalo.

Vzhledem k tomu, že hokejisté v tomto případě byli v oslabení, náš rozhovor se postupně stáčel k nehokejovým tématům. A to už by fanoušky vrchlabského hokeje nezajímalo. Proto nezbývá než popřát úspěšnou sezónu a dobrou ránu.