Užívám si to, tvrdí o vrchlabském angažmá Jan Čaloun
Š u m p e r k - První liga 2009/2010 vykračuje ze svého stínu. Ambiciózní kluby najímají hráče, o nichž před sezonou nikdo snad ani nepomyslel, že by hráli jinde než v nejvyšší soutěži. Další hvězdné hráče dodávají svým farmářským klubům mateřské oddíly z extraligy. A tak se může stát, že na jednom prvoligovém ledě se během relativně řadového utkání sejdou dva mistři světa ze stejného šampionátu. Stalo se tak v Šumperku, kde se po dlouhé době zase potkali mistři světa z norského Lillehammeru JAN ČALOUN a Roman Meluzín. "Já Romana hrozně dlouho neviděl, tak jsem ho pozdravil," popsal Čaloun okamžik, kdy vysypané plexisklo dalo oběma hráčům možnost po dlouhé době spolu prohodit pár slov. Nejen o tom jsme si přibližně hodinu po utkání se zlatým hochem z Nagana povídali.
Jan Čaloun. Olympijský vítěz, majitel zlaté a bronzové medaile z mistrovství světa, mistr finské ligy a vlastník stříbra z české extraligy. Ještě vám to nestačí? Dobře, pokračujme dále. Nejlepší střelec extraligy 1992-93, člen All-stars týmu AHL 1997, vítěz kanadského bodování finské extraligy a to jak v základní části (98-99), tak i v play-off (97-98 i 98-99). Dvojnásobný člen all-stars týmu finské ligy, nejlepší hráč stejné soutěže a zároveň i majitel zlaté helmy pro vítěze kanadského bodování finské nejvyšší soutěže z roku 2000. Podobných superstar české hokeje najdete v 1. lize opravdu málo. Nicméně, čas utíká. "Už jsme veteráni, je nám 37 a extraligová mužstva dají přednost mladšímu hráči, který je perspektivnější. Kdo má chuť pokračovat v kariéře, tak v ní pokračuje v 1. lize," zdůvodňuje přísun hrdinů českého hokeje z jeho zlaté éry do 1. ligy vítěz z Nagana.
Šumperk i Vrchlabí spojují obdobné stadiony - žádné velké haly, spíše menší zimáky. Dá se srovnat i atmosféra na obou stadionech?
"Je to tak. Ve Vrchlabí je malý stadion a když přijde 2000 lidí, tak je to plný. Tady byla pěkná atmosféra a u nás bývá taky, takže se tady i ve Vrchlabí hraje dobře."
Jak si rázem zvyká na tyto stadiony hokejista, který hrál v NHL, prošel půl světa...
"Já jsem hlavně rád, že můžu dělat hokej a že jsem zdravý. Chci pokračovat v kariéře a já si to užívám. Mně se ty malý zimáky líbí. Tak samozřejmě, že jsem hrál ve velkých, ale hrál jsem i v těch malých, třeba na farmách a to byly podobný zimní stadiony. Mně to vůbec nevadí, celý život jsem tomu hokeji dal a mohu poznávat další a další zimáky, jako je například Šumperk. A třeba pojedu do Tábora, kde jsem vlastně také v seniorském hokeji nehrál, takže se na to těším."
Když se na to podíváme, první liga dostává zajímavou příchuť. V Havířově David Moravec, se kterým jste se setkal v Naganu a získal tam zlato. V Šumperku Roman Meluzín, se kterým jste získal zlato pro změnu na MS 1999 v Lillehammeru.
"Ono je to tím, že extraliga už teď také kouká po mladších hráčích. My už jsme veteráni, je nám 37 let a dneska už extraligová mužstva dají přednost nějakému mladšímu hráči. Ten je také levnější a perspektivnější než nějaký veterán. Kdo má pak chuť pokračovat v kariéře, tak pokračuje v první lize. A i když jsem byl tlačený do toho, abych skončil, tak mě to neodradilo a jsem rád, že mohu působit ve Vrchlabí. Já si ten závěr kariéry užívám. Nevím, jestli tohle je poslední sezóna nebo ještě nějaká bude, ale já teď žiji ze dne na den a užívám si to."
Nemáte někde v mysli zarytou touhu ukázat, že jste pořád hráč, který je platným členem týmu? A že v Ústí nad Labem tedy prohloupili?
"Já se opravdu snažil udělat všechno pro to, abych tam tu kariéru mohl skončit. Já si snížil o hodně plat a říkal jsem, že tam to chci ukončit. Bohužel už to bylo cílený delší dobu vůči mojí osobě, buď ať tedy skončím nebo odejdu. Já jsem šťastný, že mohu hrát ve Vrchlabí a chci dokázat, že góly umím dávat. Ale na druhou stranu, už jsem ve věku, kdy už nemusím někomu něco dokazovat. Trenér Jeřábek mě zná, ví jaký jsem hráč a chce ode mne, abych dával góly. Taky mi to tam zatím i padá. Samozřejmě, že až budeme proti Ústí hrát, tak chci dokázat, že umím a chci je porazit."
Bylo nabídek více nebo se ozvalo jen Vrchlabí?
"Měl jsem nabídku i z druhé finské ligy, kde trénuje bývalý Ústečák Vladimír Kolek a ten mě lanařil, abych tam šel. Chtějí postoupit do SM-liigy, tedy hrají druhou nejvyšší soutěž, tj. to co hraji tady. Ale já mám dva syny a kdybych odešel tam... Manželka studuje školu, má půl roku do konce a skončit to nechce. A kdybych odešel do Finska, neviděl bych děti vůbec. Takhle s nimi strávím víkend, neděli. A chystají se za mnou do Vrchlabí, takže strávíme celý víkend spolu, celá rodina."
Ačkoliv to tedy ještě není aktuální, ale co bude dělat Jan Čaloun až skončí s hokejem?
"Já bych se strašně rád věnoval dál hokeji. Věnoval jsem mu celý život, začal jsem s ním ve čtyřech letech a chtěl bych pokračovat dál. Mám třetí trenérskou třídu a chtěl bych se zapojit jako trenér u nějakého klubu. A chci samozřejmě ty znalosti z trenéřiny zdokonalovat, nastoupit školu a udělat si druhou třídu, v budoucnu třeba i tu první. Ale chtěl bych zůstat u hokeje."
Roman Meluzín před chvílí práskl, že vy jste spolu na ledě stihli prohodit i pár slov.
"Tam šlo o to, že já jsem Romana strašně dlouho neviděl. Je to pravda, byla tam chvilku možnost říci si pár slov. Tak jsem ho pozdravil, zeptal jsem se ho, jak se má, jak se mu vede. Ono je to vždycky hezký setkat se s těma klukama, s kterýma jsme něco prožili a něco vyhráli."
Ona ta zlatá medaile z Lillehammeru, to byla zlatá éra českého hokeje...
"Tam to nakoplo Nagano a přišly ty tři tituly po sobě a pak další a další. Takže vlastně my jsme ta generace, která zažila ty nejkrásnější momenty dosavadního českého hokeje."
Víc času bohužel nebylo, narychlo uskutečněný rozhovor utnul odjezd vrchlabského celku ze Šumperka domů. A to za popěvku rozveselených příznivců HC Vrchlabí, kteří dávali hlasitě najevo, že "HC Vrchlabí je tu, chce se ukázat světu." A ještě něco. "Prosím Tě, dej tam do toho článku, že Jan Čaloun je hyena," poprosil mě v rychlosti Ladislav Gengel. "Řekls, že jsi hyena?" usmíval se ještě Gengel na sympatického Jana Čalouna, jednoho ze třiadvaceti českých hrdinů z Nagana.