Spolupráce s HCV mi ve Švédsku opravdu chybí, říká Karolína Erbanová

Karolína Erbanová - jméno, které je známé v celém českém sportovním prostředí.
Velkou měrou je tato úspěšná česká sportovkyně spojená s naším hokejovým klubem, kde ještě v minulém století začínala s prvními krůčky na ledě, poprvé okusila mládežnický hokej, aby poté přesedlala na rychlobruslení, ve kterém zaznamenala obrovský úspěch v podobě olympijské medaile. Následně se rozhodla vrátit k hokeji, kde nám výborně pomáhala s trénováním mládeže, a zároveň oprášila i svoji hráčskou minulost.
Asi ani ona sama nepočítala s tím, že jako hráčka bude tak úspěšná, aby mohla pomýšlet na reprezentaci. Ta šance se ale naskytla, a tak se se svou typickou zarputilostí a totální profesionalitou vrhla plnou silou za tímto snem a nyní je kousíček od jeho splnění.

Ještě v loňském roce si působila v druhé nejvyšší ženské soutěži v České republice, v týmu Manki Jičín a trénovala si u nás děti. Pro letošní sezónu ses rozhodla pro angažmá ve Švédsku (tým Almtuna IS), co tě k tomuto kroku vedlo?
Největším důvodem pro mě bylo okusit profesionální přístup k ženskému hokeji. Hledala jsem tedy zemi a soutěž, kde tomu tak bude. Tou zemí je v Evropě Švédsko. Byl to můj sen, hrát hokej v zahraničí. Dalším důvodem bylo zlepšit se v hokeji a to švédská liga nabízí. V neposlední řadě jsem chtěla žít znovu v cizí zemi, poznat cizí kulturu a oprášit angličtinu.

Není to Tvoje první zkušenost s dlouhodobým pobytem v zahraniční. Jak to zvládáš a jaký je rozdíl oproti Holandsku, kde jsi byla součástí rychlobruslařského týmu?
Rozdíl jsem vnímala nejdříve v odlišnosti mezi Holanďany a Švédy. Holanďané jsou otevření, velmi společenští, zatím co Švédové jsou více uzavření a shovívaví. Trochu mi trvalo než jsem si první měsíc zvykla na nový byt, spolubydlící, novou zemi, nový jazyk a systém, jakým je klub vedený. Tým je velmi mladý, a proto i moje role je být leaderem a tahounem týmu. Stala jsem se asistentkou kapitánky a snažím se tu roli dobře plnit. Jsou to pro mě všechno nové zkušenosti, protože hokej je kolektivní sport a je důležité udržet dobrou partu. Člověk se nemůže soustředit pouze na sebe a svůj výkon, jako tomu bylo v rychlobruslení.

Aktuálně jsi zařazena do širšího reprezentačního kádru. Jeho jednoznačným cílem je účast na ZOH 2022 v Pekingu. Jak se v reprezentaci cítíš a jak reálně vidíš možnost nominace na olympijské hry?
S českou reprezentací jsem už byla na pár srazech, takže to pro mě není premiéra. Teď je to ale jiné v tom, že nominace na kemp před kvalifikací již byla zúžená. Cítím se jako součást týmu a holky mě už tak berou. Hokejově jsem se zase kousek posunula a taktéž znám lépe celý playbook a styl hry, to mi na ledě pomáhá. Nominace na olympijské hry je ještě vzdálená. Teď se celý tým soustředění především na kvalifikaci.

Premiérově jsi byla nominována i do přípravných zápasů a v nich sis vedla velice dobře. Dokonce jsi proti Dánsku vstřelila první reprezentační branku. Jaký to byl pocit a máš schovaný ten puk?
Puk schovaný mám. Udělalo mi to radost a upřímně jsem to neočekávala. Důležitější pro mě bylo plnit svoji roli v týmu a v lajně. To se celkově povedlo a gól byla krásna odměna. Byl to pro mě první zápas za národní tým a snažila jsem se to užít, protože to je další splněný sportovní sen.

A na závěr se Tě chci zeptat, zda hledíš i trochu dál před sebe než jen na nejbližší období. Máš představu, jakým směrem se bude Tvůj život ubírat po této sezóně? Máš chuť se jednou opět vrátit do českého hokejového prostředí a pomáhat znovu s výchovou dalších talentů?
Spolupráce s HCV mi ve Švédsku opravdu chybí. Vrchlabí je můj domov a proto jsem velice ráda, že můžu být součástí vrchlabské hokejové komunity. Přesto, že působím nyní ve Švédsku, do Čech se samozřejmě ráda vrátím. Doufám, že porostu nejen jako hráč, ale i jako trenér a budu moct znovu přinést do našeho klubu svoje zkušenosti.