Představujeme Láďu Pulce a Richarda Svobodu
Posilou v týmu HC Stadion Vrchlabí pro letošní sezonu jsou útočník Richard Svoboda a rozložitý bek Ladislav Pulec. Oba do týmu zamířili z libereckého kraje. Richard je hráč Liberce, Láďa hájil barvy Jablonce. V současné době mají angažmá domluvené na rok, další spolupráce není vyloučena.
Obránce Pulec se ještě aktivně věnuje na nejvyšší republikové úrovni americkému fotbalu, z tréninkového plánu tedy nevyjde. V letní sezoně hraje fotbal, v zimní hokej. Sportovní příprava je u něj nepřehlédnutelná a jak sám říká, nechtěl by do sebe na ledě narazit.
Na ledě se zatím ještě tým sžívá, kluci se musí sehrát a zvyknout si na sebe. Richard zatím se svým výkonem není úplně spokojen, ale doufá, že se forma ještě během sezony vylepší. Vrchlabí a Krkonoše znají oba jako turisti, na bližší seznámení s městem, které reprezentují, se teprve chystají.
A jak jsou s novým angažmá spokojení? „Mám srovnání i z jiných týmů, z druhé ligy nebo z kraje a tady ve Vrchlabí jsou dobře nastavené podmínky. Nedá se to úplně srovnávat, protože Vrchlabí je ještě stále naladěné z první ligy a to se projevuje všude. Vnímám to jak přes kabinu, tak od vedení, od realizačního týmu a v neposlední řadě od diváků. V Jablonci chodilo zhruba 150 fanoušků, tady je neuvěřitelná podpora, která nás táhne a motivuje. S fanoušky v zádech se úplně jinak hraje, lépe. Měl jsem trochu strach, co mě čeká v kabině, protože jsou tady jména z první ligy. Ale kluci jsou naprosto v pohodě,“ říká Richard. Láďa dodává: „Byl jsem i v Ústí, ale tady prostě panuje úplně jiná atmosféra, taková rodinná. Berou nás jako rovnocenné partnery, nikdo se na nás nepovyšuje, jak jsem říkal, prostředí je tady opravdu sportovní.“
Co dělají mimo hokejové zápasy a tréninky? Ríša: „Pracuju ve sportovním e-shopu, můžu si tedy rozložit práci, tak abych se věnoval hokeji, stíhal tréninky a zápasy. Samozřejmě, že je to i o dohodě s kolegy a neznamená to, že bych se flákal, to zase ne. Svoji práci si udělat musím, tak jako každý.“ Láďa: „Mám ulehčenou situaci, že v Liberci druhým rokem studuju, takže skloubit hokej se studiem není tak těžké, jako s prací.“ Zabrousili jsme také na blížící se konec roku a Vánoce… Ríša: „Vánoce začínám řešit až tak týden před Štědrým dnem. Nějaké plány mám, ale realizaci a nákupy nechávám až na poslední chvíli, asi jako většina chlapů.“ Láďa pouze souhlasně přikyvoval.
Volný čas Richard začal vyjmenovávat sporty, kterým se věnuje, vynechal asi jen synchronizované plavání. Láďa, jako aktivní hráč amerického fotbalu je na tom podobně a konstatoval, že volný čas vlastně nemá.
Zápasy Láďa: "Jsem rád, že nás čekají soupeři z vyšších pater tabulky. Když se hraje s týmem, který je někde hodně dole, tak to si člověk vlastně moc nezahraje, soupeř se motá po ledě, tak to není moc hokejové. Proto jsem i usiloval o Vrchlabí, mohl jsem uvažovat o druhé lize, ale přece jenom je lepší hrát v týmu, který má ambice, než se plácet někde na spodní hranici druhé ligy. Ríša: "Teď už hodně záleží na nás, na hráčích, realizační tým a vůbec vedení udělalo maximum, abychom odvedli dobrý výkon, tak my teď musíme splnit očekávání.
Hokejové začátky Richard: Táta původně chtěl, abych hrál fotbal, ale pak jsem dostal od kamaráda brusle a nějak nás to chytilo celou rodinu. Jednou to vypadalo, že kvůli zranění s kariérou skončím. Prognóza od doktorů nebyla příznivá, doporučili mi, abych s hokejem přestal, ale táta mě podpořil a já jsem u hokeje zůstal." Láďa: Na hokej jsem se dostal asi ve dvou letech s dědou. Nějak nevěděl co se mnou, když mě hlídal, tak mě vzal na hokej. Mě se to zalíbilo. Od mala jsem hrál se staršíma, tak jsem měl dobrou průpravu. Akorát jsem většinou ztroskotal na tom, že jsem měl řeči. To se trenérům moc nelíbilo, zvlášť když jsem byl ještě v mládeži."
Nezbývá, než oběma hráčům popřát, aby se jim v novém týmu dařilo.
