Na slovíčko s Kryštofem Bartákem

V dnešním rozhovoru jsme vyzpovídali mladého, talentovaného obránce vrchlabské juniorky, Kryštofa Bartáka. Střelec svého prvního gólu mezi dospělými proti Děčínu nám zodpověděl pár otázek. Mimo jiné i přiblížil, jak se liší kabiny A-týmu a juniorky.

Kryštofe, jaký je to pocit už v 17 letech nastoupit ve druhé lize?
Pocit je to skvělý a jsem za to klubu neskutečně vděčný. Je to absolutně nepopsatelný pocit a splnil se mi tím dětský sen.

Jak náročný byl skok do dospěláckého hokeje? Užíváš si ty zápasy nebo jsi spíš ve stresu? Jaké to bylo poprvé hrát před vrchlabskými fanoušky?
Je to obrovský skok, o několik levelů výš. Hra mezi dospělými je značně rychlejší a chytřejší. Samozřejmě si ty zápasy užívám, je to něco, pro co jsem celý život dřel. Skvělý pocit hrát před našimi fanoušky. Byl jsem z toho popravdě nervóznější, než ze samotné hry (směje se). Abych se přiznal, nestává se mi každý den, aby na mě koukalo 800 lidí.

Byl start za vrchlabský A-tým tvým největším snem nebo cílem, když jsi tady začínal?
Určitě ano, už jako malý jsem se na zápasy našeho A-týmu chodil koukat. Vždy jsem snil o tom si s nimi zahrát. Jak jsem zmínil, byl to můj životní sen, který jsem si letos splnil a jsem za něj moc vděčný.

Za chlapy ve Vrchlabí sis připsal už 4 starty a hned ve 3. zápase jsi skóroval, to se jen tak někomu nepovede. Jak bys svůj premiérový gól popsal?
Jsem za to strašně pyšný. Vím, že kluci se na první gól načekají měsíce, klidně i roky. Hold byl jsem ve správný čas na správném místě a měl jsem asi a slušnou dávku štěstí. Tolik nadšení a euforie po vstřeleném gólu se nedá popsat slovy, to se prostě musí zažít. Sám jsem tomu v první chvíli nedokázal uvěřit.

Schoval sis gólový puk? Kolik jsi musel přispět do týmové kasy?
Ano, puk jsem si samozřejmě nechal. Je to něco, co mi zůstane do konce života. Vždycky na tenhle okamžik budu vzpomínat. Něco jsem přispět musel, to je jasný, ale máme takové interní pravidlo. Co se stalo v kabině tam zůstane!

V letošní sezoně hraješ ve Vrchlabí hlavně za juniory, ale také máš střídavé starty za chlapy ve Dvoře Králové. Jak se oběma týmům daří a jak jste na tom v tabulce?
Řekl bych, že se nám v juniorce daří velmi dobře. Aktuálně jsem dokonce na 2. místě. Naším hlavním cílem, který jsme si určili už na začátku sezóny, je samozřejmě postup. Jsme fakt skvělá partu kluků, která drží pospolu. Ohledně Dvora to už tak slavné není, tam se nám moc nedaří. Společně s dalšími 4 kluky z juniorky tam jezdíme hlavně sbírat zkušenosti v dospěláckém hokeji. To je ten hlavní účel, abychom se tam otrkali a pak se tolik nebáli hrát například tady ve 2. lize.

Zvětšilo se tvé sebevědomí po první brance v dospěláckém hokeji? Cítíš se už líp jak mezi chlapy, tak ve své kategorii?
V hokeji jsem určitě sebevědomější, cítím se na ledě fakt dobře. Je ale jasný, že tím pro mě práce nekončí, spíš naopak. Stále je potřeba na sobě pracovat a zdokonalovat se. Mezi chlapy se asi nic zásadního nezměnilo. Stále se mi snaží pomáhat a podporovat mě. Jsem velmi rád za jejich podporu a rady, které mi nejen při zápase dávají. Ani mezi juniory se nic nezměnilo. To, že jsem dal jeden gól mezi dospělými ze mě nedělá nadčlověka. Snažím se pracovat a fungovat stále stejně.

Jaké je to být v kabině A-týmu? Jaká tam většinou panuje nálada? Je to jiné než u tvé kategorie? Pokud ano tak v čem?
Je to fakt nepopsatelný pocit sedět v kabině společně s hráči, na které jsem jako malý chodil koukat. Je úžasné je sledovat a učit se od nich. Nálada je vždycky moc dobrá. Kluci tam jsou přátelský. Je tam hodně legrace a moc si to užívám! Hokej se pak hned hraje lépe, když je člověk v dobré partě. Největší rozdíl je asi v tom, že v A-týmu jsou zkušený, dospělý lidi, co už mají část života za sebou a řeší úplně jiné věci a záležitosti než my. Naopak u nás v juniorce jsem s kluky, se kterýma jsem nejen hokejově vyrůstal a vlastně s nimi žiji celý svůj život. Je to už moje rodina.

V neposlední řadě bych chtěl moc poděkovat všem, co mě v cestě sem věřili a podporovali mě. Hlavně bych tedy chtěl poděkovat svojí rodině, která pro můj hokejový vývoj udělala vážně hodně.

Na fotce jsou k vidění kluci z juniorky po zápase A-týmu s Děčínem. Zleva Daniel Srnský, Patrik Klanica, Kryštof Barták