Michal Chleborád: Vždy jsem chtěl hrát za mateřský klub

Mladý obránce Michal Chleborád patří mezi odchovance vrchlabského klubu, v kabině je druhý nejmladší, benjamínkem je o měsíc mladší Hejda. Vzrůstem patří spíše k drobnějším hokejistům, ale je dost možné, že časem o něm budeme mluvit „Ten malý, ale šikovný“.

Michal se do A-týmu dostal už v minulé sezóně, letos má ještě vyřízené střídavé starty do Nové Paky, kde má možnost vypilovat hru a více se seznámit se seniorským hokejem. Sám o této skutečnosti říká, že kraj se s II.ligou nedá moc srovnat. Ale v Pace je dost vytěžovaný, tedy zůstává stále ve střehu a kondici. V několika posledních týdnech na střídačce nebyl, léčil zranění právě z krajské ligy.

Někdy ve školce jsme dostali letáky, že probíhá nábor na lední hokej, tak jsem se přihlásil. Líbilo se mi to a u hokeje už jsem zůstal. Hodně mě podporovali rodiče a stále podporují. Nebydlím přímo ve Vrchlabí, tak jsem potřeboval vozit na tréninky a zápasy, občas jsem něco zapomněl doma. Když jsem hrál za HC Krkonoše, tak nejvíc vzpomínám na dobu, kdy mě trénoval Michal Křelina a Martin Mach a pak určitě na Honzu Holečka. To byly dobré tréninky, hlavně nás hrálo hodně, takže jsme si dobře zatrénovali a navíc i zahráli. Když jsem pak přešel do dorostu a juniorů, tak tam už byl velký odliv hráčů. Tím pádem jsme ani nemohli pořádně nacvičovat hokejové situace.

Zatím ano, byla to sezóna, kdy jsme se starším dorostem pod vedením Petra Srnského a Petra Váchy vybojovali postup z kraje do 1.ligy.

Já sám ne, hokej mám rád a baví mě. Spíš jsem magnet na zranění. Ale je fakt, že čím vyšší kategorie, tím víc času to zabíralo. Ať už tréninky, nebo zápasy. S juniorkou nebo s dorostem jsme jezdili na zápas přes půl republiky. Ráno ve čtyři vyjet, odehrát zápas a večer doma a to kvůli jednomu zápasu. To jsem úplně nepochopil. Možná je někdy lepší hrát nižší soutěž a mít výsledky a i možnost lépe trénovat, než se za každou cenu honit za ligou. Když jsme třeba v juniorech zůstali v pěti, tak co jsme mohli natrénovat? Pak jsme nastoupili proti týmu, který to spolu víceméně v nezměněné podobě táhne od elévů. To pak bylo poznat, že soupeř na sebe slyší a má natrénováno. A je fakt, že odchod kluků tomu taky neprospěl, hrát na dvě lajny není nic moc.
Ale třeba nerad jsem jezdil za mladší dorost na zápasy do Benátek. Tam jsme se totiž vždycky víc rvali, než hráli hokej. Benátky nebyl dobrý soupeř, měli tam kluky z Jablonce a z Liberce a vždycky jsme věděli, že budou bitky.

Kromě termínů zápasů a tréninků má Michal ve svém diáři důležité datum a to maturitní zkoušky, která ho na jaře čeká na trutnovské průmyslovce. Jeho hokejovým vzorem je Alexandr Ovečkin a pokud mu zbývá volný čas, je s kamarády, v letní sezóně hraje za Vrchlabí inlajn. Kdysi sbíral hokejové kartičky, teď už sbírku přenechal mladšímu bráchovi. Teď tedy hlavně chce dohrát sezónu bez dalšího zranění a ukázat se tak, aby si řekl o místo i v další sezóně. „Nabídku od jiného klubu jsem nedostal, když nepočítám střídavé starty do Paky, ale vždycky jsem chtěl hrát za Vrchlabí, tak doufám, že za něj budu hrát i dál.“