Karolína Erbanová: Umístění jsem čekala horší

Není to tak dávno, co válela v klučičím hokejovém mužstvu elévů HC Vrchlabí. Poté ji učitel tělocviku přivedl na soustředění Martiny Sáblíkové a od té doby nic jiného za rychlobruslařské brusle nevymění. Řeč je o Karolíně Erbanové, rodačce z Vrchlabí, se kterou jsme si v krátkém rozhovoru popovídali o uplynulých Olympijských hrách ve Vancouveru.

Jak Vás přivítala rodina? Určitě sledovala každý závod..
Rodina sledovala snad úplně všechno (smích). Vždy se na ně moc těším. Hodně se mi po nich stýská. Takže přivítání bylo pěkné.

Přemýšlela jste někdy o tom, že vlastně nereprezentujete pouze Českou republiku, ale také Vrchlabí?
Tak o tom jsem ještě až tak moc nepřemýšlela. Ale musím říct, že zpočátku mi Vrchlabí hodně pomáhalo. Když to tak vezmu, tak ve škole mi vycházeli vstříc. A potom třeba moje tréninky na zimním stadionu, ty mi také hodně pomohly.

Přejděme k nejdůležitějšímu tématu - k samotným 21. zimním Olympijským hrám. Je týden a pár dní po jejich skončení, jaký z nich máte pocit?
Pocit mám vynikající. Byl to ohromný zážitek. Vnímala jsem to tak, že jsme jeden tým bez ohledu na to, kdo dělá jaký sport.

Určitě jste se byla podívat v centru Vancouveru, jak se Vám tam líbilo?
Byla jsem tam s mojí sestřenicí, která mě provedla. Je to obrovské. Nevím, jestli bych si na takto velké město zvykla. Ale pohled je to úžasný.

Z doslechu vím, že jste se potkala s ikonou českého hokeje a sportu vůbec Jaromírem Jágrem, před kterým jste studem zabouchla pokojové dveře. Později jste se ovšem potkali znovu a dali do řeči. Můžete prozradit, o čem jste si povídali?
Tak on si povídal hodně s mým trenérem a já poslouchala (smích). Ale ptal se mě třeba na to, jak brousím brusle. Byl z toho trochu překvapený.

Jaké to vlastně bylo potkávat takové slavné osobnosti, který jste z dřívějška znala pouze z televizní obrazovky?
Určitě skvělé. Protože nakonec zjistíte, že jsou to vlastně normální lidé, a že se s nimi můžete normálně smát, bavit, žertovat..

Byla jste se podívat na nějakém hokejovém utkání nebo jiném sportu?
Ano, byla jsem se podívat na zápase Česko-Finsko, který zrovna nedopadl podle našich představ, bohužel. Ale je to sport, tam se může stát všechno. Zajeli jsme i do Whistleru, kde jsme se byli podívat na biatlonu.

Teď už ale především k Vašemu působení ve Vancouveru. Byly to Vaše první Olympijské hry. Takže je na sladě otázka, jak jste spokojená se svými výkony, lépe řečeno zajetými časy?
Spokojená jsem. Umístění jsem čekala horší, takže 12. místo na 1000m bylo velkým překvapením, za což jsem ráda. Ale na druhou stranu, nachlazení mi zkomplikovalo závod na 1500m, kde jsem si po 1000m věřila.

Určitě již všichni víme, že jste dříve hrála hokej. Spousta lidí debatuje o Vašem postavení na startu, kde prý vypadáte, jakoby jste držela v rukách hokejku. Můžete k tomu něco říci?
Myslím, že vidět, že jakoby držím hokejku je spíš až po startu, kde mávám oběma rukama. Stále se to snažím odstranit, ale zatím to tam je zafixované (smích).

Jaké je to být v jednom týmu s nejlepší rychlobruslařkou světa? Podporovali jste navzájem a oslavili společně Martiny obrovský úspěch?
Určitě je to obrovská výhoda. Martina přede mnou jezdí v tréninku. Snažíme se psychicky podporovat. Ráda bych jí to chtěla vracet, tak alespoň sem tam před ní jedu 300 metrů na tréninku. Výsledky jsme samozřejmě oslavili. Ale myslím, že hlavní oslava přijde, až sezona skončí. Teď se ještě musíme soustředit.

Jaký je Váš program pro následující týdny?
Tak nyní jsem zrovna v Rusku, v Moskvě. O víkendu zde proběhne juniorské mistrovství světa. Potom odlétám do Holandska, do Heerenveenu, kde mě a také Martinu čeká mistrovství světa.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů.