Jednou jsme vyhráli asi díky rolbě, vzpomíná Michal Bezouška

Psát úvod o těch hráčích, kteří začínají, je vždy těžší, než vyjmenovat kluby a úspěchy zkušených hokejových bardů. Ale vše záleží na sdílnosti zpovídaného. Někteří neprozradí víc než je nutné, jiní se naopak rozpovídají, že se pak v množství informací ztrácím. Sparťan Michal Bezouška patří mezi zlatý střed. Jde o mladého nadějného hráče, jehož zkušenosti jsou zatím jen z druhé ligy, ale každý začíná jinde. Za Vrchlabí bude nastupovat na pozici pravého centra.

Michale, jaké byly Vaše hokejové úspěchy?
Ve druhé lize jsem dvakrát hrál o postup do první ligy, porazili nás Benátky, podruhé jsme vypadli s Mostem. Ten první rok by se dalo říct, že šlo o krasojízdu, ale bohužel do první ligy jsme se nedostali.

Jak jste s hokejem začínal?
Zkoušel jsem více sportů, karate, fotbal, plavání. A k hokeji jsem se dostal přes kolečkové brusle. V létě jsme si šli zahrát s klukama hokej, časem jsme začali chodit hrát i na rybník a tam si mě vyhlédl tatínek jednoho kamaráda. Řekl mi, že jsem šikovný, jestli nechci zkusit trénovat na Hvězdě. Bylo mi asi sedm, neměl jsem ani dres,jenom huňatou mikinu, nějaké chrániče na loktech, rovnou hokejku a to bylo asi všechno. Ale do hokeje jsem se "zažral".

Pořád čekám,kdy mi hráč řekne:"Od malička jsem měl hokejku v ruce... Chodil jsem spát v bruslích..." Ale zatím u všech slyším, že se k hokeji dostali přes rodiče, sourozence?"
Od dědy jsem dostal památeční hokejku z MS v roce 1985, když jsem se narodil, ale jinak to u mě bylo tak, jak jsem už říkal.

Máte z hokeje nějakou zábavnou historku?
Nevím, jestli zábavnou, ale řekl bych kuriózní. Hráli jsme doma proti Táboru a prohrávali. Měli jsme smůlu, že nás bylo málo, takže svoji roli sehrála i únava. V poslední přestávce se rozbila rolba a díky opravě se nám pauza protáhla. A po nástupu na led jsme výsledek otočili. Do dneška nevím, jestli se rolba opravdu pokazila, nebo to byl záměr a my jsme mohli nasbírat síly.

Dovedete si představit, jak by se Váš život vyvíjel bez hokeje?
Nedovedu. Až do juniorů jsem byl na Spartě, když jsem pak nedostal smlouvu do "A" týmu, tak jsem i trochu uvažoval, že skončím. Ale nakonec jsem dostal nabídku do druhé ligy. Možná bych trénoval ve fitku, nebo bych pracoval v autosalónu. Těžko říct. Teď ještě studuji, tak bych asi u studia měl brigádu. Určitě bych se snažil dělat to, co by mě bavilo.

A co od Vás můžeme čekat na ledě?
To je těžká otázka. Chtěl bych mít své pevné místo v základní sezóně a chci hrát tak, aby měl klub důvod prodloužit se mnou smlouvu. A určitě dávat góly. Sezónu si neplánuju, ta se vyvíjí sama. Všechno záleží na všem. S tím, že bych udělal 64 bodů jako v druhé lize, nepočítám.