Jakub Drábek - Byl jsem malý a tlustý

Dres s číslem 20 obléká tuto sezonu útočník Jakub Drábek. Na ledě nepatří k žádným outsiderům, naopak, nebojí se vystřelit, zaútočit, i když na druhé straně patří k nejtrestanějším hráčům týmu. V základní části si připsal šest bodů, z toho čtyři branky a dvě asistence.

Jakube, jaké máte dojmy z posledního zápasu v základní skupině?
Hned v první minutě jsme inkasovali, což nás podle mě trochu rozhodilo. Nemůžu říct, že by Ústí mělo extra herní převahu. Spíš už to uměli a věděli, jak na nás. Je škoda, že jsme nedali aspoň jeden gól, jejich Orct chytal opravdu dobře.

Chtěli jsme to dotáhnout do osmičky, ale to se nepovedlo. Musíme tedy dál bojovat a být nejhůře devátí. V letošním roce nás čekají dva domácí zápasy proti Písku a Kadani. Potom bychom hráli ještě do února. A doufám, že se dostaneme ještě i dál.

Jak si Vás našel vrchlabský klub?
Minulou sezónu jsem strávil v druholigovém Uničově a pak jsem hledal angažmá. Ve Vrchlabí mi nabídli zkoušku, já jsem uspěl a jsem tady.

Co Vaše hokejová kariéra?
Začínal jsem v Žilině, narodil jsem se tam. Za Žilinu jsem hrál do deváté třídy, pak jsem odešel do Třince, kde jsem hrál za dorost extraligu a chvíli i za juniory. Pak jsem se vrátil na Slovensko do Martina, kde jsem hrál i za juniory i za „A“. Pak následovalo angažmá v Žilině a pak jsem přešel do Šumperka, to hráli ještě druhou ligu a postoupil jsme s nimi do první a pak Uničov a Vrchlabí.

Co řadíte mezi největší hokejový úspěch?
V Třinci jsem skončili s dorostem třetí. Ale jinak jsem celou dobu, co jsem byl na Slovensku, byl v reprezentaci, takže účast na mistrovství světa jak „18“, tak „20“.

Kdo Vás pro hokej objevil?
Asi ve třetí třídě byl ve škole nábor, shodou okolností jeden z činovníků byl náš soused. Rozhodl jsem se, že to zkusím. Byl jsem malý a tlustý a asi tři roky jsem byl jako obránce a celkem si mě chválili, ale když jsem přešel do útoku, tak mě chválili ještě víc.

Jaké máte hokejové ambice?
Kdysi to bylo NHL. Teď už to není tak aktuální. Raději bych se postupně vypracoval do české extraligy, pak třeba Německo a určitě KHL. Kdysi jsme obdivoval Pavla Bureho, teď už vzor nemám, ale pořád bych ho zařadil mezi oblíbené hráče. I když už nehraje, ale užívá si miliony.

A jak si pak miliony budete užívat Vy?
(Směje se.) Bylo by to super užívat si miliony. Ale to ne, nevím ještě úplně přesně. U hokeje ještě studuju tělovýchovnou fakultu, takže bych mohl třeba dělat osobního trenéra, nebo manažera hokejového klubu. Zatím těžko říct.

Zbývá Vám čas i na jiné věci než tréninky a zápasy?
Kromě hokeje je to určitě přítelkyně. Pak je to všeobecně sport v televizi, v létě tenis. Tady hlavně internet, dobré filmy a z hudby spíš něco rychlejšího.

Umíte tancovat?
No, na diskotéce. Klasiku ne. Na taneční mi nezbyl čas.

Blíží se konec roku, bilance, předsevzetí, jak jste na tom?
Hlavně zdraví aby bylo, to je to nejdůležitější. Všichni z rodiny aby byli zdraví a ať s jim daří. Předsevzetí si nedávám. Ale určitě může být každý rok lepší než ten předchozí. Hlavně to zdravíčko a mít pohodičku a dál hokejově růst.

Nějaký vzkaz pro fanoušky?
Určitě ať dál chodí a fandí, protože jejich podporu budeme potřebovat. A dál jim všem přeju zdraví a ať jejich oblíbený klub vyhrává a dostane se co nejdál.