Gólmanské duo doplní Roman Krinwald
Druhým gólmanem, kterého uvidíme po boku Denise Vacka, je dvacetiletý Roman Krinwald.
Roman je odchovancem Mladé Boleslavi, který si v roce 2017 zachytal i na Mládežnickém mistrovství České republiky krajů za Středočeský kraj. Kromě Mladé Boleslavi také okusil extraligu juniorů v Kralupech nad Vltavou a v loňské sezóně poprvé nahlédl do seniorského hokeje v Nové Pace a Jablonci nad Nisou.
Jak se těšíš na sezónu ve Vrchlabí a jak se na ni připravuješ?
Na sezónu se těším, ale těším se i na to, že poznám nové kluky. Doufám, že si sezónu užijeme a skončíme v tabulce co nejvýš. Beru to jako novou výzvu ve své kariéře.
Na novou sezónu se vždy připravuji jak nejvíc to jde, abych byl pořádně připravený a ukázal všechno, co ve mně je. Ani tuhle sezónu to není jinak, ještě když to bude můj první celý rok v seniorské kategorii.
Jak ses do vrchlabského klubu dostal?
Do Vrchlabí jsem se dostal díky trenérovi Martinovi Abrahamovi, který mi volal s tím, že má Nová Paka padat o ligu níž, tak jestli bych nechtěl do Vrchlabí, pokud by to tak bylo. Řekl jsem mu, že bych šel rád a že bych šel klidně už rovnou. Nechtěl jsem čekat na poslední chvíli, aby pak nikde nebylo místo.
V letošním A-týmu bude spoustu tvých vrstevníků, kteří jsou ale především odchovanci Vrchlabí. Znáš se už s nějakým spoluhráčem? Například z juniorky, MČR…
Já zatím nevím, co všechno budu mít za spoluhráče, ale určitě jich pár znám. Znám Denise Vacka, Filipa Krska a Jana Kerekaniče z Nové Paky, také jsem hrál rok se Samuelem Duchanem v Kralupech nad Vltavou.
Tvým gólmanským parťákem bude letos Denis Vacek, se kterým se tedy už znáš… Jak se těšíš na spolupráci s ním?
Ano, s Vácou jsme spolu chvilku chytali v Nové Pace a myslím si, že jsme si docela sedli, takže se na naši spolupráci těším.
S hokejem jsi začínal v Mladé Boleslavi, kde jsi prošel všemi mládežnickými kategorii. Jak na tato léta vzpomínáš?
Určitě na ta léta vzpomínám v dobrém, zažil jsem s klukama plno zážitků a taky máme dost úspěchů z těch dob. S některými kluky, s kterými jsem začínal, jsem hrál ještě minulou sezónu a s některými se scházíme do teď.
A jak ses vůbec k hokeji dostal?
Když jsem chodil do školky, tak jsme šli bruslit na zimní stadion a kroužil tam mezi námi, dnes už bývalý, trenér přípravky. Po bruslení přišel za rodiči s tím, že mi to docela jde, tak jestli bych nechtěl zkusit hrát hokej. Mě to docela bavilo, tak jsem samozřejmě chtěl. I když jsem v tu dobu hrál fotbal v Mladé Boleslavi.
V sezóně 2016-2017 sis zachytal i na Mládežnickém MČR krajů 2017. Máš z této akce nějakou vzpomínku, na kterou nikdy nezapomeneš?
Tak za mě mám jednu dobrou vzpomínku na celé to mistrovství. Celé jsem si to užil, měli jsme tam i dobrou partu, akorát škoda, že jsme se nedostali do finále a neudělali větší úspěch než třetí místo.
Následující sezónu jsi chytal za dorost v Mladé Boleslavi, poté v sezóně 2018-2019 máš ve statistikách pouze jedno utkání za mladoboleslavskou juniorku. Měl jsi nějaký úraz, nebo proč jsi nechytal?
Upřímně netuším, proč jsem nechytal. Možná si trenéři mysleli, že nejsem připravený nebo nevím, ale ani jsem nedostal šanci v předsezónních utkáních. To utkání, které jsem chytal, bylo poslední utkání v sezoně a o nic už nešlo.
V dalších dvou sezónách jsi nastupoval za extraligu juniorů v Kralupech nad Vltavou. Co tě vedlo ke změně klubu? Hrála tam roli zkušenost z předchozí sezóny?
Ono to nezačalo u mě, ale na začátku sezóny mi dali trenéři jasně najevo, že prostě tuhle sezónu tady chytat nebudu a navrhli mi, že můžu jít chytat do Kralup. Jelikož to byla jediná možnost, jak chytat, tak jsem do toho šel. Ještě když jsem sezónu před tím měl jen ten jeden zápas. V Kralupech jsem odchytal, za mě, docela úspěšnou sezónu a hrálo se i play-off. Docela mi tam pomohl i Lukáš Majer, který tam v tu dobu dělal trenéra spolu s Davidem Švagrovským. Sezónu na to jsem tam šel znova s tím, že se mnou měl každý měsíc trenér z Boleslavi mluvit, ale než k tomu došlo, tak se sezóna kvůli covidu zrušila.
V loňské sezóně sis poprvé vyzkoušel seniorský hokej v Nové Pace, ale kromě toho jsi odchytal i jeden zápas za Jablonec nad Nisou. Jaké to pro tebe bylo? Vnímal jsi nějaké rozdíly mezi chytáním za seniorský hokej a za juniorku?
Tak rozdíl jsem tam vnímal hodně veliký. Je rozdíl, když na vás vystřelí chlap a kluk, ale velký rozdíl je i v posuzování situací a myšlení. Celkově to je jiné. Je poznat, když před vámi stojí někdo, kdo už třeba hrál extraligu nebo má už něco odehrané mezi chlapy, než když před vámi stojí někdo, kdo je skoro ještě nezletilý.
Co se ti na postu brankáře nejvíc líbí?
Nejlepší pocit je ten, když chytíte puk a vidíte, jak všichni spoluhráči kolem mají radost. Z každého puku, který chytím, a neskončí v bráně, jsem šťastný. Je to super pocit.
Kdy a proč ses rozhodl být zrovna brankář?
Já nevím proč, ale vždy jsem chtěl být všude v bráně. To mám možná po dědovi, který dřív chytal také, ale fotbal. V hokeji jsem ale začínal na postu obránce a do brány jsem se dostal až ve čtvrté třídě z důvodu, že jsme žádného brankáře neměli, protože buď skončili, nebo šli do pole.
Co rád děláš ve volném čase? Máš nějaké jiné koníčky než hokej?
Rád si zajdu ve volném čase zahrát fotbal, ten mě hodně baví a také ho pořád tak nějak hraju už od tří let. Rád si ale také přečtu knihu, nebo si jdu zaběhat.