Rozhovor s Tomášem Jirků

Přinášíme Vám rozhovor s Tomášem Jirků, šéf trenérem mládeže a hlavním trenérem A týmu, který se rozpovídal o jeho kariéře a o uplynulé sezóně 2022/2023.

Tomáši, co se týká sportovní stránky, tak jsi v posledních letech zcela jednoznačně tváří vrchlabského klubu. Zkus, prosím, ve stručnosti představit svoji hokejovou cestu, která tě dovedla až k současné pozici?
Ta cesta byla poměrně dlouhá, budu se snažit být poměrně stručný. Celý můj hokejový příběh začal ve Vrchlabí na zimáku v 6 letech, když mě babička přivedla do přípravky k panu Ničovi, tam jsem začal svými prvními krůčky na ledě v hokejové výstroji. Následovala celá mládež až do dorostu ve Vrchlabí, následný přesun přes Jablonec až do Bílých Tygrů do Liberce, kde jsem na konci juniorky vyhodnotil, že moje hráčská kariéra nebude na žádnou profi úroveň. Nebo minimálně v tu dobu to tak nevypadalo. Takže jsem se vydal na studium vysoké školy do Prahy, na fakultu Tělesné výchovy a sportu. To je škola, kterou jsem chtěl studovat od druhého stupně základní školy, věděl jsem, že je to můj sen tam jít. Podařilo se mi tam dostat. V té době přebíral od stávajícího majitele, pana Dědka, nynější majitel klubu pan Cerman a začínalo se zase od nuly, od krajského přeboru. Oslovili mě, zda bych neměl zájem se vrátit a mě to dávala veliký smysl, protože jak jsem říkal, vydal jsem se na studijní dráhu a krajský přebor se s tím dál krásně skloubit. Tím vlastně vznikl ten můj návrat do Vrchlabí a následně přes druhou ligu, potažmo první ligu, sem pokračoval v té hráčské kariéře. Následně jsem byl osloven, zda bych nechtěl fungovat jako trenér nejenom u mládeže, ale i u A týmu. Tuto nabídku jsem přijal a plynule jsem přešel z role hráče do role trenéra u místního A týmu.

Když už se takto ohlížíme zpět, vnímáš některý z momentů svojí kariéry jako výjimečný, zásadní nebo je ta cesta spíše plná malých a postupných krůčků?
Nevím, jestli se dá říct, jestli bylo něco uplně vyjiímečného nebo zásadního. Spíš si myslím, že to byla opravdu cesta malých postupných krůčků. J8 jsem měl sen se živit hokejem, ať už jako hráč nebo trenér a za tím jsem si šel. I díky vystudování vysoké školy se mi to splnilo, dělám to co mě baví a co jsem vždycky chtěl dělat. Možná zásadní byl ten přerod z hráče A týmu na trenéra A týmu.

Přesuňme se tedy k současnosti. Co všechno obnáší tvoje pozice ve vrchlabském hokeji? Mám na mysli jak v mládežnickém hokeji, tak v A-týmu.
Co se týče mládeže, tam mám roli šéf trenéra mládeže. To znamená, že mám na starosti veškeré trenérské obsazení, metodiku klubu, vedení jednotlivých kategorií. Dále působím jako hlavní trenér u přípravky, kde mám na starosti zejména nábory, protože to vnímám jako klíčové pro práci s mládeží - mít co nejvíc dětí v základně.
U A-týmu působím jako hlavní trenér.

Zkus nám popsat, jak vypadá tvůj běžný týden a den v plné hokejové sezoně?
Vzhledem k tomu, že ještě současně působím na zkrácený úvazek na základní škole Náměstí míru jako učitel tělesné výchovy, kde máme ve sportovních třídách naše hokejisté, tak když vezmu třeba úterní den, tak se ráno vypravím do školy, kde mám 2 hodiny tělocviku. Buď klasický tělocvik nebo přes zimu to bývá tělesná výchova na ledě s našimi hokejisty, kteří jsou ve sportovní třídě. Následně se přesunu do kanceláře, dělám běžnou agendu, ať už emaily, telefony, schůzky s rodiči, trenéry a pos. přípravu tréninkových jednotek, ať už pro mládež nebo na treénink A týmu, připavuji video analízy pro hráče a týmu. Odpoledne jsem víceméně v tréninkových procech s mládeží a A týmem. Většinou končím kolem půl 9 večer.

Začněme mládeží. Jsi spokojený se současným stavem a zkus stručně popsat, kam se to v mládežnickém hokeji ve Vrchlabí posunulo za tvého působení? V čem spatřuješ největší posun?
Myslím si, že těch věcí je více. Nejvíc vnímám jako pozitivní je nár§st dětí v našem klubu,. Za posledních pár let došlo k velkému nárůstu dětí v jednotlivých kategoriích. To vnímám jako alfu a omegu všeho a jsem za to hrozně rád, že se nám to daří. je to věc, která je dlouhodobého charakteru, na které se musí dlouhodobě pracovat, protože když vám vypadnou jeden dva ročníky, může to poté znamenat tragédii, díky které nenaplníte některé kategorie. To vnímám velmi pozitivně. Jinak si myslím, že jsem to za ty roky posunuli tím směrem, že v jednotlivých kategoriích ti trenéři vědí co mají dělat, na čem pracovat, předávají děti do dalších kategorií v určitém stavu, ve kterém se už navazuje a dělají se další věci. Takže ta metodika a posloupnost je hrozně důležitá a myslím si, že nám to celkem daří. Pak to jsou samozřejmě výsledky, které pro nás nejsou prioritou, protože to vnímám jako dlouhodobý proces. CO je ale velmi pozitivní a hovoří to o naši práci je, že v každém ročníku produkujeme hráče, kteří se dostávají do akademických týmů a máme z malých klubů jedny z nejlepších výsledků. Teď třeba např. u ročníku 2009 máme od příští sezony 4 hráče v akademiích, 3 v Liberci a jednoho na Slavii. myslím si, že to je úžasné číslo z takto malého klubu. Myslím si, že to je naše cesta.

Je něco konkrétního, co chcete posunout, zlepšit?
My se to snažíme každý rok někam posouvat. S hlavními trenéry máme během sezony hodně schůzek, kde řešíme co děláme dobře, co se musí zlepšit, co můžeme posunout dál. Teď nic konkrétního neřeknu, ale určitě aktuálně vyhodnocujeme uplynulou sezonu a budeme se snažit to zase posunout o kousek dál.

Vím, že by to byla otázka na hodně dlouhou odpověď, ale zkus jedním heslem popsat hlavní motto vrchlabského klubu?
Já si myslím, že je to rodinná atmosféra a kultura v klubu jako taková. To znamená pozitivní prostředí, které je klíčem k úspěchu. Hovoří za to i propojení hráčů z A týmu do trénování mládeže, lidí kteří v klubu pracují, Ať už to jsou děvčata z marketingu nebo ředitel stadionu. Všichni si navzájem pomáháme a neděláme jenom to svoje, na svém písečku, ale snažíme se spolupracovat.

Pojďme teď k tvému působení u A-týmu. Když uvážím, že jsi letos již třetí sezónu působil jako hlavní trenér a přitom je ti teprve 31 let, tak jsi velice mladý trenér. Jak se to vůbec seběhlo, že jsi se v tak krátké době a mladém věku přeměnil z hráče na trenéra?
Bude mi brzy 32 (smích). Já jsem začal studovat tu vysokou školu, o které jsem mluvil, to mi bylo 20. V tu dobu už jsem tady začínal trénovat mládež, z počátku jako asistent u některé z kategorií, poté jako hlavní trenér přípravky, následně jsem dostal důvěru, abych dělal v klubu šéf trenéra mládeže. Takže nějakým způsobem jsem směřoval k trenérské kariéře. Přitom jsem hrál tady za A tým, protože mě to pořád bavilo a dávalo mi to smysl. V tu dobu se to dalo stále skloubit a propojit, hlavně díky obrovské podpoře vedení. Následně se zde ale začala hrát Chance Liga, která byla profesionální soutěž, chtěl jsem si to vyzkoušet, chtěl jsme si to zahrát, protože byl můj dětský sen, jednou za Vrchlabí v první lize nastoupit. Sen jsem si splnil, ale už během sezóny jsem si vyhodnostil, že v plném režimu a nasazení trenéra není dlouhodobě možné v profesionální soutěži hrát. Následně jsme dostal nabídku, zda bych se již nechtěl nejen u mládeže, ale i u A týmu spíše přeorientovat na trenéra. Takže jsem to důkladně zvážil a rozhodl jsem se nabídku přijmout. V další sezoně jsem nastoupil jako asistent trenéra v Chance lize, v průběhu sezóny, díky tomu, že vedení nebylo spokojeno s výsledky týmu jsem dostal nabídku jako hlavní trenér. Tuhle obrovnou výzvu jsem přijal a se vší pokorou a zodpovědností jsem k tomu přistoupil.

Všechny své důvody k trenérské pozici si řekl, nicméně neláká tě spíš ještě pozice hráče?
Láká, neláká. Najednu stranu láká, protože být v kabině s klukama, srandičky a další a je to úplně něco jiného než být na druhé straně a dělat trenéra. Takže svým způsobem láká, protože hokej mě stále baví. Když si s klukama občas zahrají, pořád je ve mě ten soutěživý typ, který nesnáší prohry. Letos jsem si vlastně i pár zápasů vyzkoušel, protože jsme neměli, kdo by nastoupil, svým způsobem mě to i chytlo. Ale vím, kde je moje místo, jaká je moje aktuální role a jaká je moje vize do budoucna jdu si za tím.

Letos sis díky marodce střihnul v pár zápasech obě role najednou, jaké to bylo?
Bylo to zpestření. Potvrdil jsem si, že je mnohem jednodušší hrát než trénovat, protože tam jste jeden z mnoha, je tam tým. Na té střídačce jsme si s kolegy, máme super realizační tým, ale na vás jako na hlavních trenérovi veškerá zodpovědnost stojí a pokud se nedaří, tak ty výsledky jsou za vámi. V té kabině se to rozmělní. Jako hráč jsem se po zápase cítil dobře, unaveně fyzicky, ale s čistou hlavou. Teď musím říct, že jsem po každém zápase mnohem víc unavený, než když jsem hrál.

Sám jsi hrál i trénoval obě úrovně, které jsme tu ve Vrchlabí v posledních sezónách měli. Mám na mysli Chance ligu a II.ligu. Jaký je rozdíl mezi soutěžemi z pohledu hráče a z pohledu trenéra?
Z pohledu hráče je rozdíl zejména v rychlosti hry, bych řekl. V první lize jsou hráči daleko bruslivější, daleko rychlejší, je tam více soubojů, je to samozřejmě více organizovanější, systém hry je tam daný, i když samozřejmě, co slýchám i vidím v televizi, tak do extraligy to má furt relativně daleko. Oproti druhé lize tam ten rozdíl ale markantní je, i když na druhou stranu měla letos druhá liga velkou kvalitu a jsou tam hráči, kteří by se vůbec neztratili ani v Chance lize.

Máš nějaký trenérský vzor?
Trenérský vzor vyloženě nemám, ale baví mě sledovat úspěšné trenéry, ať už v hokeji, nebo i napříč jinými sporty. Rád čtu různé autobiografie od úspěšných trenérů, koukám na videa, poslouchám a sleduji rozhovory a snažím se od každého vzít něco, co mi dává smysl, co se mi líbí, ale na druhou stranu bych byl rád autentický a sám sebou.

Dnes se již v hokeji hovoří v souvislosti s trenérským řemeslem o týmové práci. I ve Vrchlabí jsi na to nebyl sám, můžeš váš realizační tým představit a teď trochu s odstupem zhodnotit vaši vzájemnou spolupráci?
Náš realizační tým tvoří ještě Petr Hlaváč, jako můj kolega, Martin Abrahám, který se věnuje brankářům a do nějaké role jsme měli i hrajícího trenéra Honzu Bendíka, ale toho jsme víceméně nechtěli příliš zatěžovat, chtěli jsme, aby se věnoval hokeji jako takovému. Přece jen, po těch dvou třech letech, co nehrál, pro něj bylo složité do toho opět naskočit. Musím říct, že to ale zvládl s naprostou grácií. Abych se ale vrátil k tomu realizačnímu týmu… Martin se skvěle stará o brankáře, dělá s nimi tréninky, videa, myslím si, že mají naprosto unikátní péči na druhou ligu a profesionální přístup. S Petrem se známe dlouho, jsme kamarádi, takže tam ta spolupráce byla taky super. Všechno jsme konzultovali, probírali, společně jsme se připravovali na soupeře, takže toto fungování mohu jen pochvalovat.

Jak vnímáš sám sebe jako trenéra? Které svoje stránky považuješ za silné a kde vidíš prostor ke zlepšení?
Mou velkou výhodou je určitě pracovitost a komunikace. To vnímám jako hlavní dvě přednosti, na kterých bych chtěl svou trenérskou kariéru postavit, nebo které jsou přirozeně ve mně a které mi, myslím si, že jdou, i když ve všem se můžeme stále zlepšovat. Co vnímám jako svou nevýhodu, jsou samozřejmě zkušenosti. Nemám jich tolik, sbírám je postupně. Můj takový sen vždycky byl učit se od takového top zkušeného trenéra, nakoukávat ty věci, ale ta kariéra mě zavanula jinou cestou, takže se snažím každý den posouvat a dělat malé krůčky a učit se. Určitě bych byl v budoucnu rád klidnější trenér než jsem, protože mě ty emoce někdy ovládnou, ale snažím se s tím pracovat.

Zhodnoť, prosím, celou sezónu, jak jsi ji vnímal z pozice hlavního trenéra?
S odstupem času vnímám sezónu hodně pozitivně, myslím si, že jsme udělali obrovský kus práce, kluci odváděli dlouhodobě maximum a nakonec jsme udělali poměrně velký úspěch i v play-off. Pořád si myslím, že jsme na ty Letnany měli a při troše štěstí a trocha zkušeností, které nám chyběly, protože jsme měli mladý mančaft, bychom přes ně přešli. Když se ohlédnu od začátky, kdy jsme měli špatný start do soutěže, první čtyři kola jsme nezvládli a začala tady trochu panovat nedůvěra v tým, v nás jako realizační tým, ale my jsme věřili, že podstivou prací a přístupem kluků v kabině to zvládneme a vyhrabeme se z toho, což se stalo, dostali jsme se do nadstavby, hráli jsme vyrovnaný zápasy, kolikrát jsme i poráželi top týmy, které jely v profesionálním režimu, které měly daleko vyšší rozpočet než my. Co je další velký pozitivum, je to, že jsme zapojovali suverénně nejvíce mladých hráčů v soutěži. Kolikrát jsme nastupovali do zápasu s osmi devíti juniory a nikdy jsme neudělali ostudu. Takže velký kredit těm mladým klukům, lídrům do kabiny, kteří udrželi tento mladý mančaft pohromadě a přes ty všechny peripetie a těžké chvíle v sezóně, kdy jsme měli opravdu hodně zraněných a kolikrát jsme to lepili, abychom vůbec mohli nastoupit v patnácti hráčích do zápasu, tak nakonec se nám to vrátilo, ta odměna, v podobě úspěchu v play-off, kdy jsme přešli přes favorizované Ústí.

Našlo se něco, co tě opravdu zaskočilo nebo překvapilo?
Asi ne úplně zaskočilo, překvapilo, ale spíše mile překvapilo, je to, jak jsme ve slepené sestavě dokázali konkurovat i těm top týmům. Neporazili jsme je, vždycky nám ten ten chloupek k vítězství chyběl, ale dokázali jsme odehrát důstojnou partii, si myslím.

Play-off bylo samostatnou kapitolou a výkon mužstva opravdu výrazně gradoval. Svými výkony zejména v play-off jste opět probudili euforii u vrchlabských diváků, což se projevilo v návštěvnosti a atmosféře na stadionu. Pociťoval jsi to i z pozice trenéra?
Určitě, pociťoval jsem to hodně. Hokej se hraje pro lidi a pokud lidi na zimák nechodí, tak to pak trošku ztrácí smysl. Tady ve Vrchlabí vždycky lidi hokej měli rádi a díky úspěchům a tomu, jak jsem začali hrát a v play off se nám dařilo, tak si lidi zase našli cestu na zimák a to je pro nás i do budoucna hrozně důležité. Bez lidí to dělat nejde a ani náš majitel by to jistě nechtěl dělat pro prázdný stadionu.

Skládáte už tým na příští sezónu a v jakém je to stádiu?
Víceméně máme tým z 95% složený. Maximálně tam dojde k nějakým příchodůmm ale myslím si, že to bude v řádech 1-2 hráčů. většina týmu zůstane po hromadě. Jsem rád, že jsme se s většinou kluků domluvili na pokračování a věřím, že tenhle tým může být za rok ještě vyzrálejší, zkušenější a lepší. Doufám, že dojdeme o další sérii dál. Velkou posilu, kterou mohu prozradit, je Lukáš Kastner, který je z regionu a posílí náš tým pro příští sezónu. Jednáme ještě s jedním top obráncem, který u nás již také působil. Věřím, že jsme blízko k dohodě, aby vyztužil tu naši defenzivu.

Můžeš alespoň naznačit s jakou sestavou můžeme počítat a jaké ambice si ve vedení pro příští sezónu kladete?
Můžu potvrdit, že zůstane v bráně Denis Vacek, dále zůstanou všichni klíčoví hráči. Zřejmě asi nebudou k dispozici někteří mladší hráči. Jak jsem již uvedl tým doplní Lukáš a jeden obránce. Možná se příjde porvat o své místo ještě pár mladých kluků v srpnu, ale 90 - 95% týmu zůstane stejných, to byla naše priorita.

Máš nějaké signály, zda stávající model II.ligy zůstane, popřípadě jaké změny bys uvítal?
Žádné signály nemáme, jediné co, tak se k nám dostala informace, že by se chtělo začínat později. To znamená, že by se začalo o týden o dva později, začátek soutěže by byl posunutý. Je to i s ohledem na situaci co se týče energií a zimáků, takže tam bude asi tlak trošku odsunout start soutěže. Jaký bude formát, nevíme. Já bych byl pro zachování stejného modelu, nebo pro nějaký hodně podobný, protože pokud bychom hráli v nějakých regionálních skupinách, tak je to sice možná o něco méně finančně nákladné, bylo by to snazší na cestování, ale myslím si, že bytím utrpěla kvalita soutěže a my bychom se rádi měřili s těmi nejlepšími týmy.

Vím, že je dost času, ale na závěr bych se tě ještě ráda zeptala, na co bys v příští sezóně pozval diváky?
Určitě bych rád diváky pozval na kvalitní ofenzivní hokej, na tým, který bude složen z velké části z místních odchovanců a věřím, že zase budeme lidem rozdávat radost jak výkony, tak výsledky.