Bylo to skvělé období, na které budu hrozně rád a dlouho vzpomínat, říká Václav Baďouček

Tři roky. Přesně tak dlouho vydržel u kormidla vrchlabských hokejistů trenér Václav Baďouček. Co sezona, to zlepšení. Na úvod v ročníku 2018/2019 dovedl horaly do finále druhé ligy, kde se tým musel sklonit před Sokolovem. O rok později slavil postup do Chance ligy a letos nováčka druhé nejvyšší soutěže u nás dotáhl ke čtvrtému místu v základní části.
Následovalo čtvrtfinálové vyřazení od Vsetína, přesto pod Krkonošemi vládne spokojenost.
A úspěšný trenér? Ten se dočkal životní nabídky. Už při cestě z posledního utkání mu zazvonil telefon a na druhé straně byla extraligová Plzeň.
Její sportovní manažer Tomáš Vlasák, bývalý výborný hokejista, nabídl Baďoučkovi post hlavního trenéra Indiánů pro příští ročník extraligy. A řekněme si na rovinu: To se neodmítá.

Trenére, rozhovor vzniká ve chvíli, kdy už jste koučem extraligové Plzně. Řekněme, že je to stále čerstvá záležitost, tak prozraďte, jak vám to zní?
Ano, je to stále čerstvé, překvapující a přiznám se, že to zní příjemně. Pro každého z nás, kdo jsme se rozhodli pro trénování, je velkou poctou stát se trenérem extraligového týmu. Ale zároveň je to velmi zavazující.

Berete to tak, že před sebou máte životní angažmá? A bylo vysněné?
Neřekl bych, že životní ale určitě jedno z nejpříjemnějších. Po třiceti letech se vracím do míst, kde mám rodinu, vyrostl jsem tu a začal zde svou hokejovou kariéru. Abych byl upřímný, už jsem s tím ani nepočítal a o to víc jsem za tuhle možnost rád. Zhruba před šesti lety bylo k mému angažmá v Plzni docela blízko, kormidla se však nakonec chopil Martin Straka.

Vraťme se ale k předchozí štaci. Co vám daly tři roky ve Vrchlabí?
V první řadě chci za ty tři roky všem upřímně poděkovat. Bylo to skvělé období, na které budu hrozně rád a dlouho vzpomínat. Jen jsem se utvrdil v mém přesvědčení, že pokud všichni dělají svou práci s maximálním úsilím, chovají se k sobě slušně a vstřícně, vše pak funguje daleko snáz a výsledky se dostaví.

Po oznámení konce u mužstva místní funkcionáři nešetřili pochvalnými slovy na vaši adresu. Cítíte i vy sám, že jste do vrchlabské rodiny zapadl?
Moc mne to potěšilo a jsem za ta slova rád! Celou dobu jsem se snažil, abych svoji práci dělal co nejlépe a vyrovnal se tak všem ostatním lidem v klubu. Znovu, už po několikáté, musím v první řadě poděkovat panu Cermanovi. Za to, jaké podmínky pro celý vrchlabský hokej vytváří a jakou skvělou atmosféru v klubu udržuje. Velice oceňuji podporu města, které se vrchlabskému hokeji, díky panu starostovi Sobotkovi, dostává. Jirkovi Jakubcovi za to, že se mnou měl trpělivost diskutovat o všem možném a vždy se našlo to nejlepší řešení. Dík patří i Jardovi Vlasákovi, který nám vždy, v rámci možností, vyšel na zimním stadionu vstříc. Samozřejmě mé poděkování patří i všem hráčům, kteří za ta tři léta týmem prošli, protože bez nich by tenhle rozhovor nevznikal. Je mi opravdu velikou ctí, že jsem se stal součástí téhle rodiny a všem ještě jednou děkuji za to, že mne do ní přijali.

Jaká vlastně s odstupem času byla z vašeho pohledu ta poslední sezona?
Zcela určitě velmi úspěšná, nevěděli jsme co nás čeká. Měli jsme z velké části nový tým, což je vždy velká neznámá a k tomu nastaly komplikace s pandemií Covid-19. Se vším jsme se dokázali srovnat a myslím, že až na utkání v Kolíně a oba zápasy s Prostějovem, jsme dokázali našim příznivcům dělat samou radost.

Líbila se vám celkově úroveň první ligy?
Chance liga má svou kvalitu a pohybuje se v ní jak řada zkušených hráčů, tak i mnoho mladých nadějí.

Kdybyste měl z rukávu vytáhnout dva tři zápasy, které vám u vrchlabského kormidla utkvěly v paměti, jaké by to byly a proč?
Určitě náš první domácí zápas proti silné Porubě (3:2), pak obrat z 0:2 na 4:2 opět v domácím zápase s Jihlavou a v neposlední řadě televizní utkání proti Kladnu, které bylo skvělou prezentací celého Vrchlabí.

Ještě za druholigové éry jste na vlastní kůži poznal, jak lední hokej prožívá celý podkrkonošský region. Vzpomenete si časem na derby zápasy s Trutnovem nebo Dvorem Králové nad Labem?
Až na nepovedená derby s Trutnovem, za která jsme to od našich fanoušků vždy pořádně schytali (usmívá se), to byly krásné zážitky. Tato utkání měla vždycky náboj a pokaždé i skvělou atmosféru, kterou z velké části vytvářeli skvělí vrchlabští fanoušci.

Již brzy HC Stadion představí nové trenéry. Co byste jim vzkázal?
Protože jsme s Jirkou Jakubcem ještě pořád v kontaktu, tak trochu tuším, kdo to bude a jsou to všechno fajn lidé. V první řadě popřeji, ať se jim daří a jediný můj vzkaz pro ně bude: ať se pokusí udržet tu skvělou atmosféru okolo týmu. Protože, jak už jsem i zmínil, z mého pohledu je to jeden z nejdůležitějších předpokladů pro úspěch.

Nešlo si nevšimnout, že s vaším novým kolegou Milošem Říhou mladším vás pojí stejný den narozenin. Vám bude 9. února 2020 šedesát let, jemu rovných čtyřicet. Už jste se stihli pobavit o společné oslavě? A co vůbec říkáte na tuto pikantérii?
Je to zvláštní shoda a asi to není úplně časté. My už jsme dokonce jednou společnou oslavu plánovali a nedošlo na ni. Proto to teď takhle dopředu zatím neřešíme (směje se).

Budete vrchlabský hokej i nadále sledovat? A co byste na závěr vzkázal místním fanouškům?
Samozřejmě budu, to ani jinak nejde. A pokud mi to čas dovolí a budu vpuštěn na zimní stadion, pak rád na nějaký zápas osobně dorazím. Fanouškům moc děkuji za to, jak nás podporovali, za krásná chorea, která pro nás připravovali a za tu atmosféru, jakou vytvářeli nejen na domácích zápasech. Přeji jim hlavně, aby už jim bylo konečně umožněno přijít do hlediště.