Zhodnocení sezóny

Úterním zápasem proti Vlkům z Jablonce skončila pro Stadion sezóna.
Požádali jsme Jiřího Jakubce, jednatele klubu, spolu s Petrem Hlaváčem, trenérem mužstva, o její celkové shrnutí.

Jiří Jakubec:

Teď momentálně se mi ta sezóna nehodnotí snadno.
Ještě úplně ta prohra s Jabloncem nevyprchala, ale je potřeba jít dál.

V základní části jsme střídali lepší období s horšími. Začali jsme výborně, ale v průběhu sezóny nás začala oslabovat zranění více hráčů. Tato situace gradovala na přelomu října a listopadu, kdy jsme zaznamenali asi 5 proher a ta síla v týmu nebyla. Postupně se nám hráči uzdravili, také přišli na výpomoc kluci z hradecké juniorky a po výhře v Trutnově jsme měli nejlepší období v sezóně. Ve výkonech bylo spoustu bojovnosti a pokory a to se nám podařilo přetavit ve skvělé výsledky.

Konec základní části již tak oslnivý nebyl, střídali jsme lepší zápasy s horšími a vždy, když jsme atakovali první příčky v tabulce, tak jsme prohráli, většinou se soupeři z nižších pater tabulky a to nás vrátilo zpět. Nakonec z toho bylo třetí místo, což považuji za dobrý výsledek, ale pro play-off by bylo výhodnější druhé místo, ke kterému bylo opravdu hodně blízko.

Série s Kobrou byla vyrovnaná a skvělá. Hrál se výborný ofenzivní hokej a Kobra nakonec doplatila na oslabený kádr. Myslím, že jsme sérii zaslouženě vyhráli.

Jablonec byl soupeř, který byl opět pro play-off dokonale mentálně připravený a dokázal vyhrát i v zápasech, kde byl horším týmem. To rozhodlo. Klíčovým momentem byl třetí zápas, do kterého jsme vlétli s ohromnou energií a v prvních 2 třetinách celý tým předváděl asi nejlepší hokej, jaký jsem od nás viděl. Soupeř, bohužel pro nás, ten tlak dokázal ustát a zápas otočit. To nás v hlavách zlomilo a v posledním zápase celé série si Jablonec s přehledem dokráčel pro postup. Nemusím asi nikomu připomínat, že s tímto tradičním rivalem prohra bolí o trochu víc než s jinými soupeři, ale nezbývá než Jablonci pogratulovat a popřát mu hodně zdaru do dalších bojů.

Neměli jsme žádné konkrétní ambice a plány. V play-off nemá cenu nic plánovat. Jde se zápas od zápasu a snažíte se je postupně všechny vyhrát. Samozřejmě vzhledem k našemu kádru a výsledkům v základní části jsme sami od sebe očekávali víc. Sám za sebe mohu říci, že jsem očekával minimálně další kolo. Bohužel se to nepovedlo a resolutně odmítám jakékoliv spekulace, jsou absolutně nesmyslné.
Klukům i realizačnímu týmu musím absolutně poděkovat, protože tam nechali absolutně všechno.

Nyní si dáme jak s realizačním týmem, tak s nejvyšším vedením chviličku oddech, ale už se nám v hlavách honí myšlenky jak dál. K potřebné sebereflexi je nejprve nutné podívat se zpět. Máme za sebou 3 roky působení u A-týmu ve velice podobném složení (Jakubec manažer, P. Hlaváč trenér) a i přesto, že se tým postupně obměňoval, posiloval, tak výsledek zůstává víceméně stejný. Po většinu sezóny atraktivní, útočný hokej s velkým množstvím jak vstřelených, tak bohužel i obdržených branek a stopka ve druhém kole play-off. Určitě to ještě detailně vyhodnotíme s majitelem klubu, ale 3 roky už nejsou náhoda. A pokud to chceme posunout zas o kousek dál, tak minimálně budeme muset svoje myšlení a přístup k některým věcem změnit a posunout kupředu.

Budu se opakovat, ale hodnocení půjde postupně dle hierarchie, kde každý nese svůj díl odpovědnosti za tým. To znamená, že začneme u mě a vyhodnotíme můj přínos, moje chyby a můj další potenciál pro rozvoj týmu a následovat bude realizační tým a následně jednotliví hráči.
Co se týká složení kádru pro příští sezónu, tak to je nyní hodně otevřená otázka. Zatím jsem až na pár výjimek s nikým z hráčů o příští sezóně nejednal. Myslím, že budeme chtít, aby základní kostra zůstala, ale určitě dojde ke změnám. Navíc pro příští sezónu ČSLH připravilo i poměrně dramatickou úpravu extraligových juniorských soutěží, z které vyplývá, že ročníky 1997, 1998 a v podstatě i 1999 už nebudou moci hrát juniorské soutěže. Pro nás to znamená, že na "hráčském trhu" se objeví větší množství mladých a talentovaných kluků, kteří budou chtít hrát II.ligu. Pro náš tým bude důležité namíchat dobře tu směs zkušenosti a dravého mládí tak, aby fungovala minimálně tak dobře jako letos.
Mám povoleno vypustit ještě jednu důležitou informaci, která se týká budoucnosti našeho klubu. Je pravděpodobné, že náš klub začne významněji podporovat jeden ze staronových partnerů. Tím bychom dokázali navýšit náš rozpočet a je možné, že by naše ambice zase trochu narostli.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem partnerům, zástupcům města, hráčům, realizačnímu týmu, všem mládežnickým trenérům, lidem ve vedení klubu, Aleši Cermanovi a především Vám, divákům. Jste naším nejvýznamnějším partnerem a šestým hráčem v poli. Stejně jako my těžko snášíte porážky, ale je důležité nakonec vstát a jít dál.

Takže příští rok zase: Děti moje,.....

Petr Hlaváč:

Do soutěže jsme vstoupili velmi dobře a se ziskem 22 bodů po první čtvrtině jsme se pohybovali v popředí skupiny.

Na začátku druhé čtvrtiny nás začaly stíhat zdravotní problémy, které zapříčinily sérii porážek a propad tabulkou, vyvrcholilo to domácím utkáním s Kobrou, kdy už jsme neměli skoro s kým hrát.
V tuto dobu nám velice pomohli kluci z hradecké juniorky, protože bez nich bychom to asi nezvládli.
Nastartoval nás vydřený zápas v Trutnově, po kterém jsme se dostali do pohody, udělali dlouhou šňůru zápasů bez porážky a vrátili se na špičku tabulky, kde jsme zůstali až do konce základní části.

Už v průběhu února bylo jisté, že na play off nebudeme moci využít služeb kluků z hradecké juniorky, z důvodu jejich play off, které se křížilo s našim. Aby jsme byli konkurence schopní, rozhodli jsme se tým posílit o dva útočníky (J. Hlaváče a R. Pilaře, pozn. redakce) a z Benátek natrvalo přišel obránce Tomáš Tržický.

Na konci základní části jsme zbytečně prohráli dva zápasy a celkově se umístili na třetím místě v tabulce se ziskem 76 bodů.

Pro první kolo play off nám byla určena Kobra Praha, se kterou jsme měli v sezóně negativní bilanci. Poradili jsme se s ní 3:1 na zápasy a musím říct, že byly k vidění krásné, útočně laděné zápasy, ve kterých jsme byli lepším týmem a po zásluze postoupili do dalšího kola.

V dalším kole nás čekal Jablonec a bylo jasné, že jestli chceme postoupit, musíme vyhrát venku alespoň jeden zápas.
Ten první se nám moc nepovedl, i když po 2. třetinách byl stav jen 3:2 pro domácí, tak rozhodla laciná branka na 4:2, potom jsme hru otevřeli a domácí přidali další dva góly.
V domácím utkání jsme podali velmi dobrý výkon, zvítězili 4:1 a odhodlaní jsme jeli ke třetímu zápasu. Ten podle mého rozhodl celou sérii. Z mého pohledu jsme předvedli nejlepších 40 min. v sezóně, ale bohužel jsme se nedokázali více gólově prosadit. Když soupeř vyrovnal a otočil zápas, padla na nás obrovská deka, ze které jsme se nedostali. I když si myslím, že jsme v posledním utkání byli od druhé třetiny lepší, ten klid v koncovce ze série s Kobrou už jsme nenašli a 1:3 na zápasy vypadli.

Když to zhodnotím celkově, tak v základní části jsme se chtěli dostat přes 80 bodů a to jsme nesplnili.
V play off jsme chtěli postoupit do baráže a to jsme také nesplnili a proto nelze nazvat sezónu jinak než neúspěšnou.

Přesto musím poděkovat všem hráčům, protože všichni chodí do práce, vstávají brzo ráno, po práci musí někteří sednout do auta a dorazit do Vrchlabí na trénink. Do postele se dostanou kolem 23. hodiny a další den znovu, v den zápasu je to stejné a tak pořád dokola. Já vím, že v ostatních týmech také pracují, ale to dojíždění na tréninky máme, co se týká počtu hráčů a délky trasy, asi nejhorší v celé 2. lize, bohužel.

Dále bych chtěl poděkovat celému vedení, v čele s Alešem Cermanem, za to jaké nám každý rok vytvoří báječné podmínky. Samozřejmě také fanouškům a speciálně Supras, kteří byli letos neskuteční.

Užívejte všichni vrchlabské hokejové prázdniny...