HC Stadion Vrchlabí – Tomáš Šťastný je ve Vrchlabí šťastný. Moc bych si přál baráž, říká
Rozhovory

Tomáš Šťastný je ve Vrchlabí šťastný. Moc bych si přál baráž, říká

28.04.2017
Kateřina Havlíčková, Karolína Němečková

Ve Vrchlabí má Tomáš Šťastný za sebou čtvrtý a individuálně velice úspěšný rok. Vždyť v produktivitě týmu překonal čtyřiadvacetiletého hokejistu jenom nedostižný Martin Filip. I na příští sezonu klub s tímhle šikovným útočníkem se zkušenostmi z Ameriky počítá. „Na další sezónu se moc těším a doufám, že se podíváme zase dál,“ říká s odhodláním.

Jak hodnotíte sezónu z pohledu hráče? Těšíte se na příští?
Mně osobně se dařilo, navíc jsem si užil univerziádu a sezóna mi hrozně utekla. V play off potom přišlo krasné první kolo s Kolínem a smutný konec na Kobře. Tam jsme měli sérii hezky rozehranou, bohužel to nedopadlo tak, jak jsme chtěli. Na další sezónu se moc těším a doufám, že se podíváme zase dál. Moc bych si přál zahrát si baráž.

Ve Vrchlabí jste už čtyři roky – našel jste si za tu dobu v kabině největšího parťáka?
Nerad bych někoho urazil, ale řeknu Martina Klementa. Potkali jsme se v Hradci Kralové a všechny čtyři roky spolu jezdíme na každý trénink a zápas. Skoro každý den tři hodiny v autě. Poslední dva roky už řídí jenom sám, za to mu patří díky. Po těch letech se tu ale už cítím jako doma. Letos byla parta určitě nejlepší, co jsem tu zažil.

Jaký máte největší zážitek z univerziády v Kazachstánu?
To je jeden velký zážitek sám o sobě. Pominu to, že jsem reprezentoval Českou republiku, že jsme bydleli v krásné obrovské vesnici s ostatními sportovci, potkávali se v jídelně, všechny stadiony byly postaveny jenom kvůli téhle akci a organizace byla neskutečná. Největší zážitek mám ale ze čtvrtfinálového zápasu se Slovenskem. Všichni vědí, že čtvrtfinále rozhoduje o úspěchu a neúspěchu. Vyhráli jsme po nájezdech psychicky i fyzicky náročný zápas. Všichni jsme si to potom společně užili, na to nikdy nezapomenu. Smutné je ale to, že jsme pak takhle neoslavili bronz. S Kanadou nám utekl začátek a potom chyběl jenom jeden gól. Medaili jsme si ale zasloužili.

Na univerziádě hrají jenom studenti – co studujete vy?
Studuji Mediální komunikaci na Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze. Musím říct, že je to celkem zajímavé. Ve škole mám individuální studijní plán. Docházka pro mě není povinná, hlavně musím mít zkoušky. To je pro mě pokaždé měsíc stresu. Chybí mně ještě dva a půl roku, tak doufám, že mi budou stačit.

Už jste si jednou taky zahrál hokej v zahraničí – v juniorském věku za americký tým El Paso Rhinos. Jaká pro vás byla zkušenost?
To byla velká životní i sportovní zkušenost. Myslím, že mě to posunulo hlavně lidsky, dospěl jsem, dokázal jsem se postarat sám o sebe. V tuhle chvíli úplně nevím, jestli by mě to lákalo znovu.

Jak probíhá vaše letní příprava? Budete trénovat s týmem nebo dáte přednost individuálnímu tréninku?
Zatím počítám s tím, že budu trénovat sám. Uvidíme, jestli se nedohodnu s klukama z Prahy a neuděláme si nějakou tréninkovou skupinu, nějaká parta je přeci jen lepší.

Budete teď sledovat taky hokejové MS? Nebo ho dokonce navštívíte?
Budu sledovat zápasy České republiky. Podívat se přímo do Paříže ale nechystám. V tomhle ohledu bych raději vycestoval na nějaký velký fotbal – třeba do Itálie nebo Anglie, to mě zajímá. Cestovaní za hokejem mám po celé sezóně až až.

Do 19 let jste hrál hokej za Pardubice, co říkáte na jejich situaci v extralize a věřil jste jim v baráži?
K Pardubicím mám hrozně blízko. S kamarády jsem stále v kontaktu. Znám tamní situaci, ale co k tomu říct? Je hezké, že se extraliga udržela. Lidi si to zaslouží.