Tomáš Jirků: Kluky to musí hlavně bavit

Vrchlabský potěr, nebo-li přípravka, se na ledě schází třikrát týdně. Jejich tréninky jsou zábavné nejen pro hráče, ale také pro přihlížející rodiče, jejichž asistence v šatně, ale občas i za mantinelem je nutná. Ono zkoordinovat hokejku, rukavice a láhev, pokud je na hlavě helma s košíkem, to není vždy snadný úkol. Stejně tak zpacifikovat malé hráče v šatně do výzbroje bez újmy na zdraví (jak rodiče, tak hráče) vyžaduje občas nadlidské úsilí. Chuť zalepit páskou místo štulpen potomkovu pusu bývá nepřekonatelná, zvláště po blahosklonně udílených radách, jak má rodič při strojení do výzbroje postupovat.

Hráči ročníku 2007 a mladší oficiálně ukončili sezónu první březnovou neděli, kdy odehráli poslední turnaj soutěže. Nyní dál pokračují v tréninku a připravují se ještě na tři turnaje (Kolín, Trutnov, Náchod). V dubnu budou relaxovat, květen a červen je věnován suché přípravě a pak na konci srpna čeká na kluky oblíbené soustředění, kde se kloubí jak trénink na suchu, tak na ledě. Sezónou nejmladší kategorie provedl Tomáš Jirků, Jan Muller a Dan Srnský, brankářům se věnoval Martin Abrahám. A Tomáš výkon kluků zhodnotil.

Nejmladší kluci ukončili svou premiérovou sezónu, jak jim to šlo?
Myslím si, že s průběhem sezóny můžeme být spokojení, jelikož kluci odehráli velkou porci zápasů a turnajů, což je u takto malých kluků důležité, protože zápasy je samozřejmě baví nejvíce. Jsem rád, že jsme zapojili do utkání i hráče mladší než je ročník 2007, protože mladší kategorie nemají svoji oficiální soutěž. Výsledky se na první pohled nemusejí zdát příliš oslnivé, avšak vzhledem k tomu, že jsme měli na každém turnaji minimálně 5 hráčů mladších než je ročník 2007, jsou pro nás výsledky, jak by tomu mělo u nejmenších být, druhořadé. Za zmínku stojí, že tři hráči ročníku 2008 se stali stálými a platnými členy starší kategorie a účastnili se všech turnajů této kategorie. Ostatní mladší děti jsme pravidelně střídali, aby si zahráli všichni zhruba stejně. Do jednoho turnaje naskočil klučina, který se narodil dokonce až v roce 2010. Nasazování takto malých dětí bylo hlavně z toho důvodu, aby si všichni kluci vyzkoušeli atmosféru utkání a vytvořili si kladný vztah k hokeji.

Jak vlastně probíhají jejich tréninky, na co se hlavně zaměřujete?
Tréninky probíhaly celou sezónu třikrát týdně, každý z těchto tréninků trval 75 minut. Spolu s mými kolegy jsme využívali stanovištního tréninku, kde jsme se na každém stanovišti zaměřovali na něco jiného a po 10 - 12 minutách si děti vyměnily stanoviště. Tréninky byly zaměřené především na rozvoj bruslení, dále jsme se snažili vytvořit široké spektrum hokejových dovedností a do všeho jsme se snažili vkládat herní princip, aby to hlavně děti bavilo. Na jedné části ledové plochy trénovali ti úplně nejmenší (2010, 2009) pod vedením Honzy Mullera a Dana Srnského, u těchto začátečníků se trénuje výhradně bruslení a trenéři zde zařazovali hodně her, jak jsem již řekl, hlavně aby z toho děti měly radost.

Pro Tebe to taky byla první sezóna jako trenéra se vším všudy? Jaké jsou pocity z odvedené práce?
Byla to vlastně první moje sezóna, kdy jsem měl na starosti svojí kategorii, takže jsem se to snažil vzít maximálně zodpovědně a řekl bych, že spolu s ostatními trenéry jsme odvedli dobrou práci a u dětí je vidět velký pokrok. Samozřejmě vždycky je co zlepšovat a to platí i o nás trenérech. Jak jsem již zmínil, jsem hlavně rád, že se nám podařilo zapojit co nejvíce hráčů bez ohledu na výkonnost. Dále jsem rád, že v kabině byla po celý rok dobrá atmosféra a s kluky jsme vytvořili dobrou partu.