Představujeme dalšího nováčka, Aleše Půlpána

Jako další nováček ve vrchlabském týmu se nám představí Aleš Půlpán. V rozhovoru se dozvíte, jaký je jeho největší úspěch, jak se dostal k hokeji nebo jaká byla jeho cesta do krkonošského celku.

Aleši, jaké byly tvoje hokejové začátky?
Když mi byly 3 roky, začal jsem u nás na vesnici chodit s babičkou na rybník. Když táta viděl, že docela dobře bruslím, tak mě dovedl do Hradce Králové na zimní stadion a bylo to jasné.

Máš za sebou angažmá v několika týmech. Který ti toho nejvíc dal, kde se ti líbilo nejvíc?
Tohle je těžká otázka. Když se nad tím zamyslím, každé mi dalo od něčeho trošku. Když jsem šel v 15 letech do Mladé Boleslavi, musel jsem se o sebe prvně postarat sám a zjistil jsem, že mám od rodičů dobrou školu, když jsem viděl některé spoluhráče, že si málem uřízli prsty při krájení chleba. Ale to mě obohatilo spíše po lidské stránce. Po hokejové bych asi řekl, že loňská a předloňská sezona. Byly to totiž moje první dvě sezony mezi muži a já se učil, jak to tu chodí. V Hradci Králové, když byla poslední rok první liga, tak jsem se mohl hodně naučit od dobrých hráčů, jak to vlastně v dospělém hokeji chodí, jak mám na sobě pracovat apod. Tady mi hodně pomohli Luděk Brož s Filipem Luňákem. Loňská sezona byla pro mě také velkou školou, zažil jsem po hokejové stránce úplně všechno. Euforii z vyhraných zápasů, krizi, vzestup a pád (až do druhé ligy). Ale osobně si myslím, že po herní stránce mi to dalo v Berouně hodně a zde mi zase hodně pomohl hráč určitě známý vrchlabským fanouškům Vláďa Kubeš.

Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch?
Je to sice na trošku jiném poli, ale mám dvě zlaté medaile z MS juniorů v in-line hokeji. Z Německa 2010 a z Itálie 2011.

Jaká byla cesta do týmu Vrchlabí?
V létě jsem utrpěl jedno lehčí zranění, kvůli kterému jsem nemohl podle doktorů minimálně 6 týdnů na led. Bylo to zrovna v období, kdy všechna mužstva v 1. lize doplňují kádry a já jsem nemohl nikde nastoupit. Přes kluky jsem věděl, že 12. srpna jde Vrchlabí na led, kontaktoval jsem tedy svého agenta a požádal ho, zda by se optal pana Látala, jestli můžu s kádrem začít trénovat, jelikož jsem byl bez angažmá. Po pár trénincích mi pan Řeháček řekl, že by byl rád, kdybych v týmu setrval, a tak jsem nad tím začal přemýšlet. Měl jsem totiž stále nějaká jednání s 1. ligou, ta však nakonec nikam nevedla. Musím však velmi ocenit a poděkovat vedení za jejich trpělivost a vstřícnost a i když nemuseli, čekali, jak mi dopadnou jednání v 1. lize.

Jak se ti spolupracuje s trenérem Řeháčkem, s kterým hráčem sis padl nejvíc do oka?
S trenérem se mi spolupracuje velmi dobře. Má totiž velmi dobře promyšlené tréninky, které jsou ve stejném tempu, nasazení a kvalitě jako v 1. lize. Jinak jednoho hráče asi jmenovat nemůžu, navíc do neznámého prostředí jsem úplně nešel, většinu hráčů jsem tu znal a myslím si, že s nikým problém nemám, parta je tu totiž dobrá.

Máte za sebou druhé kolo nové sezóny, už jste se jako tým sehráli, rozumíte si herně?
Myslím si, že ano. Jak už jsem říkal, tréninky jsou kvalitní a měli jsme na to dostatek času. Nějaká nepřesnost tam sice občas je, ale to je přece hokej.

V sobotu vás čeká derby s Trutnovem. Určitě jsi slyšel, jak jsou tato utkání vyhrocená. Jak se na něj těšíš?
To jsem samozřejmě slyšel a u nás v kabině se o tom mluví už celkem dlouho. Těším se na něj moc, hlavně na diváckou kulisu a taky doufám, že nám fanoušci pomohou vytvořit "domácí“ prostředí.

Pověz fanouškům něco málo o sobě – co rád děláš ve volném čase, máš nějakou přítelkyni, jaké další sporty máš rád?
Přítelkyni mám už 4 a půl roku a jezdí mě na hodně zápasů podporovat. Ve volném čase sednu na motorku a jedu tam, kam mě napadne. Nemám žádnou sportovní, ale choppera, takže si u toho vždycky odpočinu, urovnám si myšlenky a nabiju se energií.

Jak vidíš šance Vrchlabí v letošní sezoně, kam bys s týmem rád došel?
Neviděl jsem hrát ostatní týmy a 2. liga je pro mě trošku neznámá, takže si netroufám hodnotit. Ale myslím si, že máme velmi slušný tým a já chci každý zápas vyhrát. Určitě co nejdál dojít v play-off, nejlépe do finále.

Kde bys chtěl jako hokejový hráč skončit, jaký je tvůj sen?
Cíle mám vždycky ty nejvyšší, a i když jsem teď ve 2. lize, ještě zbraně určitě neskládám, nikde není psáno, že za rok nemůžu hrát třeba extraligu. Určitě jsem na sobě nepřestal pracovat, ba naopak ještě jsem přidal a věřím, že se nějaký výsledek mé práce dostaví. Teď jsem ale ve Vrchlabí a musím se soustředit na své výkony zde a zejména na proměňování šancí. Například v zápase s Jabloncem jsem měl absolutně 2 gólové, a pokud se chci dostat nahoru, musím v takových situacích skórovat.

Foto: Petr Kraus