Přes Nagano do Vrchlabí

Na chodbě před kancelářemi HC Vrchlabí je pověšená velká fotografie zlatých hochů z Nagana i s podpisem Jaromíra Jágra. Už je to jedenáct let, Růžička trénuje, Šlégr se angažuje v politice, Hašek se vrátil do Pardubic, další zmizeli ze sportovního světa úplně. A na Jana Čalouna čeká v kanceláři sportovního ředitele smlouva k podpisu. Tři roky strávil v NHL, sedm let ve Finsku, má zlato z olympiády a z mistrovství světa – nyní hráč prvoligového Vrchlabí.

Náš tým má za sebou důkladnou letní přípravu a přípravné zápasy, jak to vypadalo u Vás?
Moje příprava? Já jsem celou přípravu absolvoval s ústeckým klubem, protože až vlastně poslední den přípravy mi bylo oznámeno, že už se mnou do kádru nepočítají. Posledních čtrnáct dní jsem se připravoval s juniory. Dá se říct, že jsem byl denně na ledě, samozřejmě trénink juniorů je jiný než trénink „áčka“. Navíc jsem poslední dobou myslel víc na to, co bude, než na hokej. Ale odehrál jsem i přípravné zápasy, vstřelil jsem branky. Nástupu na led se určitě nebojím.

Jednal jste i s jiným prvoligovým mužstvem?
Měl jsem nabídku do Finska, kde trénuje můj kamarád Vláďa Polek, ale to jsem zamítl.

Konec v Ústí byl asi nečekaný, jak jste reagoval?
První reakce byl pro mě šok, začal jsem něco tušit, když si mě zavolal manažer Kysela a v kanceláři čekali i trenéři. Určitě to pro mě a pro moji rodinu bylo velkým zklamáním. Při podpisu dodatku smlouvy (duben) mi bylo řečeno jak manažerem, tak trenérem, že se mnou počítají do přesilovek, že chtějí, abych rozhodoval zápasy. To, co přišlo, bylo prostě nečekané. Oznámili mi, že jsem se nevešel do kádru.

S jakou představou přicházíte do Vrchlabí?
Do Vrchlabí mě láká i to, že je tady trenér Jeřábek. Znám jeho práci a vím, že je tahoun. Proti Vrchlabí už jsem hrál, jednou exhibiční zápas s Pardubicemi a pak s Ústím. Určitě bych chtěl navázat na loňské úspěchy zdejšího týmu, ale ještě jsme to úplně neřešili. S trenérem jsme domluvení, že si sedneme a řekneme si cíle, a co se ode mě čeká.