Martin Stanev - útočník mladšího dorostu

Sešli jsme se se dvěma Martiny, jeden trénuje, druhý hraje. Představujeme útočníka Martina Staneva a trenéra Martina Macha, které spojil vrchlabský hokej. Martin Stanev se na brusle poprvé postavil ve školičce bruslení a jako nadějného si ho vybrali do hokejové přípravky. HC Krkonoše je tedy věrný od pěti let. Absolvoval základní školu ve Vrchlabí, nyní studuje v Trutnově.

Hokej má zakomponovaný pevně do života, sportovní třídy na ZŠ Míru vycházejí sportovně nadaným žákům vstříc i rozvrhem. Zatímco ostatní mají tělocvik, hokejisté se účastní ranního tréninku. Martin v současné době studuje v Trutnově průmyslovou školu. Jarda Jágr, Bílí Tygři Liberec, Pittsburg – to jsou Martinovi favorité. Trenér Martin Mach má hokej rád všeobecně, vyhraněný klub nemá.

Trenére, kontrolujete svým svěřencům jejich školní výsledky?
Ano, jednou za měsíc předkládají žákovské, učňovské nebo studijní knížky. Z naší pozice jim nemůžeme něco zakazovat, ale každopádně vyvíjíme nějaký tlak, aby skloubili jak sport, tak školní výsledky. Vzdělání je důležité. S některými už se dá rozumně mluvit, u některých je to těžší. Snažíme se apelovat i na rodiče, aby na ně dohlédli. My se snažíme, jim vysvětlit, že bez vzděláni to nejde.

Jak tedy vypadají, Martine, studijní výsledky?
(Směje se.) Zatím nepropadám.

Tak to je dobře. Můžeš shrnout svoji dosavadní kariéru?
V přípravce jsem dostal pohár za nejlepšího obránce a další úspěchy teprve přijdou.

Jaké jsou vize mladšího dorostu?
Trenér: Jsem s klukama první sezonu, předtím jsem trénoval osmé třídy a teď mě oslovili, abych začal s mladším dorostem, vytvořili jsme tým, držíme se v popředí tabulky a chceme zkusit play-off a extraligu mladšího dorostu. Každý soupeř je hratelný a pokud kluci poslouchají naše rady, tak jde všechno.

Martine, jak snášíš trenérský dril?
My už jsme zvyklí, hokej už nějaký čas hrajeme, takže to bereme jako samozřejmost. Trenér: Emoce pracují na všech stranách, občas nám nervy uletí, ale nemyslím si, že by si na nás kluci až nějak stěžovali. Jsme napůl kamarádi, ale musí být i přísnost.

Máš čas i na jiné věci než hokej?
Moc ne, občas v létě si kopnu fotbal, ale tím to končí. Nikdy jsem nad tím víc nepřemýšlel. Hokej je součastí mého života. Už to máme doma i nastavené. Moc se nevidíme, vracím se většinou po sedmé večer, do toho jsou zápasy.

Máš mezi spolužáky aktivní sportovce?
Mám, jsou to fotbalisti, takže pro ty ostatní, co se nevěnují sportu aktivně, nejsem až taková vyjimka.

A co fanynky?
Do Trutnova chodí, tady do Vrchlabí zatím tolik ne, musíme jim říct a ony přijdou.
Trenér: Je to trochu komplikovaná situace, protože hrajeme v Trutnově, pak zase ve Vrchlabí, tak chodí většinou rodinní příslušníci.

Co ti hokej přináší?
Martin se upřímně zamyslel a trenér napovídal: McDonald pro vyhraném utkání, čokoládu….
Hlavně kondičku. Jsem rád, že hokej vůbec hraju, baví mě to.

Přišly už nějaké zajímavé hokejové nabídky?
Dostal jsem nabídku do Hradce i do Pardubic, ale zůstal jsem tady. Rodiče sice říkali, ať to zkusím, ale ještě počkám.

Trenére, kolik trávíte s kluky času?
No, minimálně 3x – 4x týdně, dvě až tři hodiny, k tomu jsou ještě o víkendu zápasy. Takže je to z práce na zimní stadion.

Jak jste se dostal k hokeji?
Začínal jsem taky zhruba v pěti letech na rybníku, začalo mě to bavit a vydržel jsem u hokeje tady až do juniorky. Po vojně jsem se věnoval více fotbalu a znovu i hokeji, pak přišla rodina a to už jsem musel koníčky omezit. A teď už vlastně dvanáctou sezónu trénuju. Mezi moje odchovance patří třeba Jirka Jebavý, Martin Svoboda, Pavel Zázvorka a jako perličku bych vyzvedl Karolínu Erbanovou.