Čekáme, co bude dál, říkají hráči po posledním zápase

Dělat pozápasové ohlasy s hráči není jednoduché ani v případě výhry, a pokud mužstvo prohraje, tak je to boj. Po vítězném utkání čekáte, až se hráči srovnají, soustředí, odháníte gratulanty a snažíte se o rozumný dialog. Většinou vám vybraný hráč proklouzne do sprchy. Po prohraném utkání se zase nikomu nechce, mužstvo je bez nálady, nemají chuť se bavit. Nejčastější reakce je: „Co chceš slyšet, prohráli jsme.“ Proto považuju za soukromé vítězství, že po ukončené sérii play-off se mi podařilo ze šatny vytáhnout všechny tři střelce z posledního utkání.

Tomáši, jaké byly pocity, když jste po výhře s Berounem zjistili, že dalším soupeřem bude Ústí?
Měli jsme na výběr mezi Chomutovem a Ústím. Pro mě osobně bylo Ústí dobrou volbou. Dařilo se nám s nimi hrát i v minulé sezóně, takže já jsem byl spokojený.

Vašku, co pro Vás bylo v sérii s Ústím největší problém?
Pro mě to byly zápasy v Ústí. V Ústí je odlišné prostředí a strašné teplo, takže zvykat si na to. Přechod ze zdejší zimy na jejich stadion nebylo nic moc. Nic jiného mě nenapadá.

Radku, Vy jste dnes otvíral skóre, ale nepodařilo se vám udržet vedení?
Poskládali jsme všechny, co měli ruce a nohy, hrálo se na tři lajny. Myslím, že jsme byli lepší než soupeř. Bohužel za stavu 3:1 jsme tu třetí třetinu neudrželi. Zranil se nám Ríša Bauer a pak už to beci neustáli, neustáli jsme to ani my, útočníci. Pochybělo sil a bohužel, sesypalo se to na nás a my jsme výsledek neudrželi, ale vždyť to byl asi třináctý zápas v řadě. Bohužel.

Vašku, který zápas byl nejtěžší?
Sobotní v Ústí (pátý zápas), už nám docházela šťáva, nedostávali jsme se do tempa, chyběla šťáva, hráli jsme na čtyři lajny a nedařilo se. Dneska to bylo daleko lepší, ale ta sobota byla krutá.

Tome, co bude teď následovat?
Co teď? Teď se rozjedeme a pak nevíme. Ještě se asi sejdeme, potrénujeme, ale co bude dál… Nevíme, uvidíme, čekáme jako všichni.