Rozhovor s Patrikem Urbanem
Přinášíme Vám rozhovor s Patrikem Urbanem, kapitánem A-týmu a trenérem naší mládeže.
Patriku, myslím, že můžeme začít od konce, a tak tedy první otázka směřuje k play-off. V play-off jsi odehrál 9 zápasů, kde jsi zaznamenal 22 kanadských bodů, 12 gólů a 10 asistencí. Pohybuješ se v absolutním popředí produktivity celé soutěže. Bylo to tvoje nejlepší hokejové období v seniorské kategorii?
Asi bych neřekl, že úplně nejlepší. Myslím si, že i v první lize v play-off, nebo i v základní části, se mi hrálo docela dobře. Určitě ho ale řadím k jednomu z nejlepších období v seniorské kariéře.
V play-off jsi působil na ledě hodně dominantně a byl jsi lídrem, který táhl Vrchlabí za úspěchem. Jak se v této roli cítíš? Vyhovuje Ti?
Samozřejmě vyhovuje. Když cítím, že mi spoluhráči i trenéři věří, tak se každému hraje lépe. Bude to znít jako klišé, ale je to práce celého týmu, ať už toho realizačního, který nás připravoval na každý zápas, tak týmového. Ať už to byli kluci, se kterými hraju přesilovku nebo kluci, se kterými jsem hrál v lajně, všichni hráli výborně a u mě to asi bylo nejvíce vidět na těch gólech a bodech. Ale jak říkám, je to práce celého týmu.
Jak jste jako hráči vnímali to, že jste svými výkony ve fanoušcích probudili euforii, Vrchlabí zase začalo hokejem naplno žít a chodilo se v hojném počtu fandit na stadion?
Já jsem to vnímal hodně, protože to byla zase příjemná změna, že jsme dokázali ty fanoušky trošku vybláznit a že i ta atmosféra na zimáku byla. I když jsme věděli, že se celou sezónu můžeme opřít o naše Supras, najednou fandil celý zimák, byli tam ty emoce, což nás samozřejmě hrozně potěšilo a doufáme, že další sezóny se ten náš baráček bude naplňovat ještě víc.
Sledoval jsi nějak podrobně další vyřazovací boje ve II.lize?
Sledoval. Sledoval jsem Letňany, jak si povedou s moravskými celky, sérii Chomutova se Znojmem a nakonec i triumf Znojma v celé soutěži. Nějakým způsobem jsme se o to zajímali i s klukama, jak asi vypadá ta konfrontace české a moravské skupiny, ale to Znojmo bylo letos přece jen úplně někde jinde.
Ve vrchlabském hokeji působíš i jako trenér mládeže a celkově máš momentálně život ukotvený ve Vrchlabí. I letos jsi ale dokázal, že hráčsky určitě máš na vyšší soutěž. Uvažuješ o tom? Jak moc tě taková varianta láká?
To je asi těžká otázka. Nevím, jestli úplně láká, ale nikdy nepřišla nějaká konkrétní nabídka. Vždy to bylo “pokud chceš, tak se ozvi”, ale na to já úplně nejsem. Buď mě někdo chce, nebo nechce. Samozřejmě mě vždycky chtělo Vrchlabí, za což jsem moc rád, takže nemám asi důvod odcházet. Jsme tady s rodinou, máme tady všechno na pětníku, když to řeknu takhle, a jak říkám, nemám důvod odcházet.
Jak ty osobně vnímáš rozdíl mezi II.ligou a Chance ligou? Mám na myslí sportovní stránku i všechny ty věci okolo, kdy II.liga je přeci jenom amatérská nebo poloprofesionální soutěž a Chance liga má status profesionální soutěže.
Jak říkám, tady ve Vrchlabí se to hodnotí těžko, protože my ty podmínky máme opravdu nadstandardní. Myslím si, že v té druhé lize, i než jsme postoupili do první ligy, i teď, když jsme z ní vypadli, tak ty podmínky jsou tady neskutečné. Od rolbařů, přes našeho kustoda Míšu Křelinu až po vedení. Vytváří nám opravdu dobré podmínky, takže za mě je ten rozdíl akorát asi v té hře, kdy v první lize je to přece jen trošku rychlejší. Druhá liga je ale zase taková hokejovější, víc si může každý dovolit. V tom bude asi jediný rozdíl. Co se týče profesionální a poloprofesionální soutěže, tak to si asi úplně nedokážu představit, jak to funguje v jiných týmech, protože u nás to funguje, a fungovalo i v Chance lize, výborně.
Pojďme se přesunout k celé sezóně. Jak bys zhodnotil výkony A-týmu v průběhu celé sezóny?
Bylo to jako na houpačce. V letní přípravě jsme se dozvěděli, že nebudeme hrát Chance ligu, ale nějakým způsobem jsme tu přípravu dojeli v prvoligovém režimu, což nám určitě do sezóny hrozně moc pomohlo a byli jsme fyzicky dobře připravení. Pak nastala přípravná fáze, což byly přátelské zápasy, které vedení shánělo na poslední chvíli. I tak se jim povedlo pár soupeřů sehnat, se kterými jsme vlastně neměli skoro žádný problém, protože jsme všechny zápasy vyhráli, což bylo dobře. Zase nás ale nikdo neprověřil tak, jako hned první tři soupeři. Proti prvním třem celkům, myslím že to byl Chomutov, Letňany a Příbram, jsme vlastně všechno prohráli, což nám dalo takovou facku, že na tom nejsme až tak dobře, jak jsme si mysleli. Pak ale zas ten tým začal šlapat a vyhráli jsme nějakých deset jedenáct zápasů v řadě. To byla ta druhá fáze, základní část, kdy to bylo jak na houpačce, ale nakonec to skončilo dobře, jelikož jsme naplnili cíl, abychom byli do šestky, abychom šli do nadstavby. Tam přišel další cíl, abychom v té šestce zůstali a nehráli jsme předkolo play-off, což se nám také povedlo i napříč tomu, že se nám nevyhlo několik zranění a muselo hrát několik juniorů. V žádném zápase jsme ale nepropadli, takže to byly zase zkušenosti pro mladé kluky. Pak přišlo play-off, které, si myslím, nám sedlo úplně nejvíc, ať už obrana byla za ten rok sjednocená, v útoku se nám také dařilo, Váca chytal výborně, takže v tom play-off už to bylo super.
Najdeš nějaké konkrétní momenty, které ti utkvěly v paměti?
Asi to play-off, určitě zápas v Ústí, kdy jsme 2:1 prohrávali, nebylo to úplně ono ten tým, už jsme byli docela vyčerpaní, na pokraji sil, nehrálo se nám extra dobře a i tak se ten tým dokázal zvednout a ten zápas vyhrát. Vyhráli jsme celou sérii, takže to byl asi ten nejlepší moment z celé sezóny.
Zkus popsat jak hokejově vidíš sám sebe? Které tvoje stránky jsou ty nejsilnější a na čem by se naopak dalo ještě zapracovat?
Těžká otázka. Já jsem nikdy nevěděl, v čem vynikám. Asi je to přehled ve hře. Čtení hry je asi moje velká přednost. A nahrávka. Na čem bych chtěl zapracovat, tak je to určitě rychlost, protože vytrvalost nějakou mám, ta není špatná, ale rychlost mi schází.
Už je to takové oprýskané klišé a v každém týmu se mluví o potřebě dobré party. Výsledky a především předvedené výkony dokazovaly, že vrchlabská kabina byla velice silná. Jaké to bylo z pohledu kapitána týmu?
Říkám to asi úplně každý rok, ale já si myslím,že ta naše aura v tom Vrchlabí je fakt výborná. Já jsem za ty roky tady nepoznal špatnou partu v kabině. Jak jsem říkal, naše vedení s Jirkou Jakubcem, ledaři, vedoucí mužstva nebo trenéři vytváří fantastické podmínky a myslím si, že každý, kdo hrál ve Vrchlabí, by se sem nejradši vrátil, protože opravdu je tady ta kultura správná. Doufám, že to tak dál vydrží, protože ta parta pak drží pospolu a ten tým šlape dobře.
Prozradíš, kdo z hráčů v kabině patřil k lídrům s největší autoritou a kdo byl pokladníkem?
Asi to byli samozřejmě starší hráči, Benďa a Bláhič. Ti k tomu měli vždycky co říct a mají nějakou patřičnou autoritu, protože za sebou mají výborné kariéry. Do rolí těch lídrů se začínají pasovat i Ondra Chrtek s Davidem Chalupou, kteří tady zůstali i napříč tomu, že jsou mladí a mohli jít třeba někam jinam, ale stejně zůstali ve Vrchlabí, aby tady pomohli hrát dobrý hokej pro fanoušky. Pokladníkem je David Chalupa, který se toho letos zhostil výborně.
Tušíš už, jak bude vypadat kádr pro příští rok a jak se na příští sezónu těšíš?
S kádrem to není úplně otázka na mě, do toho já nevidím. Vím, že by měl přijít jeden útočník a jinak doufám, že kádr zůstane stejný, protože zase budeme o rok zkušenější. Mladí kluci načerpali nějakou inspiraci tento rok, ať už v play-off nebo v té základní části, kdy to nebylo úplně jednoduché, tak doufám, že to pak v sezoně zúročíme. Na sezónu se těším, ale tedˇ nás čeká letní příprava, na kterou se velice netěším.
To je moje další otázka. Dnes začíná letní sezóna, neboli suchá příprava. Jsi tréninkový typ, který to miluje nebo to vnímáš spíše jako nezbytnou nutnost?
Určitě nezbytnou nutnost. Nejsem úplně tréninkový typ, že bych trávil hodiny v posilovně, ale jak říkám, díky tomu jsme došli tak daleko. Ta letní příprava od Tomáše Jirků, kterou nám nachystal, byla fantastická a mohli jsme z ní čerpat i na konci sezóny v play-off. Vidím to tedy jako velké plus, že tu máme Tomáše, který má zkušenosti jak s letní přípravou, tak i pak na ledě. Doufám, že se zase přípravíme stejně, abychom podávali dobré výkony.
Pojďme ještě k tvé druhé funkci, kterou ve vrchlabském klubu zastáváš, a to je trenér mládeže. Co přesně děláš a co všechno to obnáší?
U naší mládeže zastávám roli hlavního trenéra mladších žáků, plus jsem asistent u přípravky a asistuju u 9. třídy. Mám na starosti, s Tomášem Jirků, nábory a tak dále, takže když nejsem večer na áčku, tak přes den pomáhám na školkách, máme tréninky s dětmi, připravujeme se na různé akce, takže je to docela náročné.
Dokážeš nám popsat, jak vypadá takový běžný pracovní týden nebo den v sezóně?
Nejlepší den v sezóně je asi středa, jelikož hrajeme večer zápas, takže to nám, trenérům mládeže, dává Tomáš volno. Nejnáročnější je, za mě, úterý, kdy máme ráno školní trénink od 7:30 do 9:00, pak jsou školky třeba do 11:00, následuje oběd, kdy mám pak volno, takže jsem si dělal vždy přípravy na celý týden, poté trénink A-týmu večer. V pondělí je zase volno dopoledne, odpoledne open ice od 14 hodin, na to navazují mladší žáci, pak opět trénink s áčkem. Furt je to v jednom kole.
Jak se to dá všechno skloubit, i když na tvém příkladu je vidět, že to jde?
Dá se to skloubit. Má to samozřejmě nějaká úskalí, ať už je to, že nepotkávám moc často rodinu, mám pro ně jeden den akorát, protože soboty hrajeme s mladšími žáky. Jde to skloubit, ale je to velice náročné.
Vnímáš u svých svěřenců, že Tě vnímají také jako kapitána A-týmu a tedy i svůj vzor? Jaký je to pocit a vnímáš to jako výhodu pro práci trenéra?
Nad tímhle jsem nikdy nepřemýšlel, jestli mě vnímají jako kapitána nebo tak. Určitě je to ale plus a je pro nás dobře, že skoro všichni naši trenéři hrají za áčko, protože ty děti pak na nás mohou koukat na ledě, což je za mě úplně super. Samozřejmě jsou zase i situace, kdy vím, že já je nutím do něčeho, například aby se nezbavovali kotoučů a aby byli silní na puku a tak dále, a pak vím, že v zápasech přijdou situace, kdy to od sebe jen tak odpálím, tak si pak říkám, že je učím něco, co pak vidí i u mě, že nedělám. Myslím si ale, že je to velké plus, že nás kluci vidí a mohou se koukat, jak některé ty věci, co s nimi děláme v tréninku, používáme na ledě.
Vím, že i tvůj syn již s hokejem začal. Jaké to je sledovat jeho první hokejové kroky?
Samozřejmě jsem na něj hrozně pyšný. Na těch nejmenších jsou vidět ty kroky, které oni dělají úplně nejvíc, jelikož každý den, co jsou na ledě, se zlepšují, což je super. Je to ale náročné zůstat nezaujatý a nevidět v něm nějakou hvězdu, kterou bychom si všichni rodiče přáli, aby naše děti byly. Je to hrozně těžký, ale jak říkám, necháme to plynout a co ho bude bavit, to může dělat.
