Na slovíčko s Tomášem Jirků

Tomáš Jirků je devětadvacetiletý obránce, kterého jistě každý vrchlabský fanoušek dobře zná. V našem A-týmu zastává již třetí sezónu roli kapitána a kromě toho v klubu působí také jako šéftrenér mládeže.
V novém rozhovoru s Tomášem se můžete např. dočíst, jak hodnotí dosavadní výkony A-týmu, nebo jak vnímá nynější situaci okolo Covidu-19.

Jak bys zhodnotil sobotní utkání v Šumperku, které jste vyhráli 6:1?
Utkání hodnotím určitě pozitivně, jelikož jsme zvítězili a poměrně jednoznačně. Jsem rád, že se nám daří.

Jak z pohledu kapitána hodnotíš dosavadní výkony týmu? Odehráli jste zatím 12 zápasů a z toho 7 vítězně. To je na nováčka ligy dobrý výkon, nemyslíš?
Je to určitě nad očekávání všech. Nejen, že se nám daří bodovat, ale i herní projev je velmi slušný. Základem je dobrá parta v kabině, pak jde na ledě všechno mnohem lépe.

V čem vidíš hlavní rozdíly mezi 1. a 2. ligou, když jste už poznali i několik nových soupeřů?
Jednoznačně v rychlosti. Více se zde bruslí, je na všechno méně času, hraje se i tvrději, ale na druhou stranu se z toho někdy vytrácí hokejovost a je z toho taková lítaná nahoru, dolů.

Jaké to je jezdit na zápasy takové dálky? Přece jen loňskou sezónu bylo vše relativně blízko a cestování nezabralo tolik času jako letos.
Mně osobně to nevadí, v autobuse odpočívám. Při cestě na utkání spím nebo se dívám na seriál a po zápase, když jedeme domů, tak hrajeme s klukama poker.

Letošní sezónu se v kabině točí dost pardubických hráčů… Má to na atmosféru v kabině nějaký vliv?
Do nedávna se nám tady moc hráčů netočilo a byli jsme tady v podstatě ve stejné sestavě. Atmosféru v kabině tvoří jádro týmu, které je složené ze starších a domácích hráčů, takže si dobrou náladu v kabině hlídáme. Chceme se hokejem bavit a zůstat na vítězné vlně.

Jak jste si s novými spoluhráči sedli?
Už jsem to v minulých otázkách v podstatě zodpověděl. Sedli jsme si výborně, v kabině vše funguje na výbornou, panuje zde skvělá nálada.

Co říkáš na nynější situaci okolo Covidu? Jak to vnímáš z pohledu hráče A-týmu? Musí to být smutné hrát zápasy bez diváků…
Je to hrozná škoda a osobně mě to velmi štve. Jsme nováček v první lize, daří se nám, měli bychom zažívat momentálně velkou euforii, ale o té se teď, bohužel, nedá mluvit, jelikož na stadion nemůžou diváci. Hokej se hraje zkrátka pro lidi a bez nich to postrádá smysl.

A jak to vidíš z pohledu šéftrenéra mládeže? Ty starší kategorie si stihli zahrát alespoň několik zápasů během září a pár i na začátku října, ale ty mladší ne… Měla mládež nějaký speciální tréninkový program během října a listopadu? Např. nějaké online tréninky nebo po rozvolnění i tréninky venku po skupinkách?
Musím říct, že je mi z toho hrozně smutno. Děti přišly o měsíc už na konci minulé sezóny a teď opět byly dva měsíce bez ledu. Hokej je specifický v tom, že ledová plocha se nedá ničím nahradit a vzhledem k tomu, že byla zakázána vnitřní sportoviště, tak to má pro nás šílené důsledky. Snažili jsme se v této těžké době zůstat s dětmi i rodiči v pravidelném kontaktu prostřednictvím aplikace Whatsapp. Posílali jsme jim podklady k domácím tréninkům, dělali jsme online tréninky přes Skype a jakmile vláda povolila tréninky venku v malých skupinkách, hned jsme se do toho pustili. Jsem velmi rád, že od minulého týdne už můžeme chodit trénovat na led. Je to sice složité, že nás může být na ledě pouze deset, ale s tím jsme si nějak poradili. Důležité je, že už můžeme trénovat zase na ledě.

Na začátku září, ještě před začátkem základní části, prodělal celý A-tým karanténu… Jak jsi Covid-19 prodělal ty a čemu ses věnoval?
Měl jsem slabší průběh, stejně jako většina spoluhráčů. Jeden den zvýšená teplota a několik dní jsem se cítil unavený. Doma jsem se snažil, v rámci možností, trochu udržovat, ale standardní trénink určitě tímhle nenahradíte. Jinak jsem si četl a pracoval na některých materiálech pro trénink naší mládeže.

Jak moc, podle tebe, ovlivnila tato vaše karanténa a následně říjnová Covidová pauza výkony A-týmu? Bylo těžké se opět dostat zpátky do nějakého tempa?
Bylo to těžké jako po každé pauze, když je sportovec bez tréninku. Letošní sezóna je hodně specifická, už jsme začínali v podstatě třikrát.

Ve středu vás čeká utkání s Kolínem a v sobotu poslední utkání před Vánoci, kdy do Vrchlabí přijede Stadion Litoměřice… Jak se na tato utkání připravujete?
Připravujeme se velmi zodpovědně, jdeme zápas od zápasu a jsme odhodlaní získat maximální počet bodů. Chceme tento rok završit vítězně.

Když už jsme u těch Vánoc… Jak budeš trávit letošní Vánoce?
V rodinném kruhu jako každý rok. Mám Vánoce hrozně rád, budu koukat na pohádky a odpočívat alespoň pár dní. Jinak plánujeme s dětmi trénovat i přes svátky, jelikož máme velký deficit a v současnosti je každá minuta na ledě vítaná.

Jak u vás takový Štědrý den vypadá? Dodržujete nějaké tradice?
Dodržujeme. Předpokládám, že je tomu tak ve většině českých rodin. Pouštíme lodičky, každý musí sníst kousek rozříznutého jablka, pod prostíráním jsou šupiny z kapra.
Na Štědrý den po obědě chodíme k jedné babičce a na první svátek vánoční zase chodíme na oběd ke druhé babičce. Je to fajn, líbí se mi, když je rodina pohromadě a dodržují se nějaké ty tradice.

A co Silvestr? Už máš nějaké plány?
Na Silvestra zatím žádné konkrétní plány nemám, jelikož je těžké v téhle době něco plánovat. Každopádně ho strávím s přáteli jako každý rok.

Dáváš si nějaká předsevzetí do nového roku?
Na tohle já moc nejsem, žádná předsevzetí si nedávám. Snažím se žít podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Když udělám nějakou chybu, tak se z ní chci poučit.