"Už se těším na atmosféru při mistrovských utkáních" říká Tomáš Kynčl

Další novou tváří vrchlabského A-týmu je dvacetiletý obránce Tomáš Kynčl, který se vrací zpět z hradeckého Mountfieldu na vrchlabský led, kde s hokejem jako malý začínal. Prozradil, čemu se rád kromě hokeje věnuje a také jak hodnotí přátelská utkání proti Kolínu.

Jak dlouho se hokeji věnuješ a co tě k němu přivedlo?
Hokeji se věnuji od svých 5 let, takže je to už nějakých 15 let. Přivedli mě k němu rodiče. Taťka hrál hokej, takže samozřejmě chtěl, abych si to zkusil také, a už jsem u něho zůstal, ale dělal jsem a dělám rád i jiné sporty. Začínal jsem s hokejem tady ve Vrchlabí. Nejdříve ve školičce bruslení a pak napříč kategoriemi, kde mě trénovali různí trenéři. Například v přípravce pan Luňák a Vaníček, dále pak pan Křelina.

Jak ses potom dostal do hradeckého týmu a jak na působení tam vzpomínáš?
Do Hradce jsem se dostal díky panu Martincovi, který vedl naši kategorii na Mistrovství České republiky krajských výběrů a poté si mě vybral do Hradce Králové do mladšího dorostu, u kterého byl hlavním trenérem . V Hradci jsem hrál 5 let a vzpomínek mám spoustu. Hnedka první rok, co jsem tam byl, se nám podařilo vyhrát extraligu mladšího dorostu, což bylo něco krásného a na to velice rad vzpomínám. Rok na to jsme se starším dorostem skončili druzí, což bylo taky něco neuvěřitelného. Na tuhle sezónu vzpomínám taky moc rád. Ať už byl náš ročník s mladšími nebo staršími spoluhráči, vždycky jsme měli dobrou partu. Na co taky velmi rád vzpomínám je to, že jsem měl možnost hrát se skvělými hráči, kterým se v hokeji nyní velmi daří, jako třeba Filip Hronek, Radovan Pavlík, Michael Gašpar atd. Za zmínku stojí i teďka poslední sezóna v Hradci, kdy jsme v extralize juniorů skončili na 4. místě.
Určitě pro mě bylo i velkou zkušeností si zatrénovat s A-týmem Hradce, kde jsem měl možnost být na ledě třeba se Smoleňákem, Bednářem, Koukalem a dalšími.

Kdo tě v hokeji nejvíce podporuje?
Tak v hokeji mě vždycky podporovali rodiče, kamarádi a trenéři.

Co tě přimělo k návratu do Vrchlabí a jaké je pro tebe být součástí A-týmu?
Tak líbí se mi, že má Vrchlabí vysoké ambice do budoucna a jsem odtud, tak nebylo těžké se rozhodnout. Tak je krásné hrát za A-tým klubu, ve kterém jsem v podstatě vyrůstal. Mám za sebou zatím jenom přípravné zápasy, takže se už těším na atmosféru při mistrovských utkáních, která věřím, že bude výborná.

Jaký máte v kabině kolektiv?
V kabině máme skvělou partu. Máme tam kluky, kteří umí udělat srandu, ale i ty, kteří, si umí vzít slovo, když je potřeba a vyhecovat vás jak při tréninku, tak při zápase. Nemám si vůbec na co stěžovat.

Jak bys zhodnotil obě přátelská utkání proti Kolínu?
Tak na ledě jsme teprve druhý týden, takže se nedají čekat nějaké zázraky. Podle mě jsme ale obě utkání odehráli slušně a myslím si, že jsme i více hráli v útočném pásmu. Co nám zatím chybí je víc střel a proměňování šancí, které si vytvoříme. Ale věřím, že se to zlepší a od první minuty prvního mistrovského utkání to už bude vše tak, jak má být.

Na jakého soupeře se v letošní sezóně nejvíc těšíš a na kterého se naopak netěšíš vůbec?
Většina by asi řekla, že se těší na zápasy s Trutnovem nebo Dvorem, protože to jsou derby, ale já to tak neberu. Je to prostě zápas jako každý jiný, takže soupeře, na kterého se nejvíce těším a netěším, nemám.

Čemu se rád věnuješ ve volném čase?
Tak jak už jsem řekl, dělám rád i jiné sporty než je hokej. V létě chodím hrát tenis, nohejbal, beach volejbal, na kolo a poslední dobou mě začalo bavit i běhání. V zimě, když je čas, tak rád zajdu na běžky nebo na sjezdovku, buď na lyže, nebo na snowboard.

Jaký je zatím tvůj největší hokejový úspěch?
Mým největším hokejovým úspěchem byla asi pozvánka do národního týmu U19.

Máš nějaký hokejový vzor?
Můj vzor byl vždycky Tomáš Kaberle, jakožto obránce, ale svého oblíbence mám i mezi útočníky a tím je Tomáš Plekanec.