Tadeáš Hejda míří zpátky do Slavie. Vrchlabí mi dalo hodně, říká
Dvacetiletý obránce Tadeáš Hejda, kterého nelze na ledě přehlédnout, strávil ve Stadionu Vrchlabí dva roky. Teď se odchovanec Slavie opět vrací do pražského Edenu, kde chce zúročit zkušenosti nasbírané ve druhé lize a zabojovat o místo v sešívaném dresu. „Určitě to nebude lehké, ale udělám vše, co je v mých silách, abych se posunul dál. Liga ve Vrchlabí mi dala hodně,“ řekl Hejda v rozhovoru pro web HC Vrchlabí.
Jak hodnotíte svoji druhou sezonu ve Vrchlabí?
Myslím si, že se nám povedla. Očekávali jsme, že se dostaneme o něco dál, ale i tak to byl skvělý výsledek. Dali jsme do toho všechno.
Jaký máte názor na kluky z týmu?
Tenhle rok byla skvělá parta! Všichni táhli za jeden provaz, což je všeobecně v kolektivních sportech velmi důležité. Jelikož teď bydlím v Praze, tak se s klukama už nevídame. Někdy si ale napíšeme.
Jak se vám daří letní příprava se Slavií?
Slávie je moje srdcová záležitost. Vychovala mě společně s mým tátou – mým prvním trenérem. V současné době se připravuji na letní sezónu, která mě čeká. Určitě to nebude lehké, ale udělám vše, co je v mých silách, abych se posunul dál. Liga ve Vrchlabí mi dala hodně, a tak se pokusím všechny zkušenosti, které jsem tam posbíral, ve Slávii zúročit. Velkým plusem je známé prostředí a kolektiv, ve kterém snad bude pár mých bývalých spoluhráčů.
Už jste dostudoval?
Studium mám již ukončené. Studoval jsem na Střední škole Aloyse Klara a vystudoval jsem sportovního a rekondičního maséra. Tento obor má ke sportu blízko a myslím, že se bude hodit.
Jaké máte plány teď na jaře a v létě?
Plány teď na jaře? Nějaká brigáda, taky určitě práce na kondici a hlavně musím vkročit pravou do nové hokejové sezóny. Léto je ještě daleko, ale moje představa o něm je stále stejná. Být s kamarády a trávit čas s rodinou. Většina času je ale věnována hokeji a všemu okolo něj.
Co vás přivedlo k hokeji?
Hokeji se věnuji od svých pěti let. Dostal jsem se k němu jednoduše: hokejista byl můj táta i brácha, takže to byla jasná volba. Na začátky moc rád vzpomínám. Táta, jako trenér, se snažil naši hokejovou partu stmelit a musím říct, že se mu to povedlo. Ta doba byla skvělá a myslím, že na ni rád nevzpomínám jenom já. Rád bych se hokeji věnoval co nejdéle. Bylo by super si vydělávat tím, co dělám rád.
