Poslední ohlédnutí za sezónou s trenérem

Konec sezóny přišel dřív, než si všichni přáli. Jablonec byl lepší a kromě jednoho zápasu nezaváhal a vrchlabské hokejisty vytrestal v produktivitě. Druhou část soutěže a play-off hodnotí Petr Hlaváč.

Soutěž pro Vrchlabí skončila v prvním kole play-off, pokusíš se shrnout druhou část?

Druhá půlka soutěže pro nás začala výborně a to výhrou v Trutnově. Jenže potom jsme se dostali do herní stagnace a zbytečně ztráceli body v zápasech, které jsme měli vyhrát a tak to víceméně pokračovalo až do konce sezóny. Myslím si, že to bylo hlavně tím, že nás postihly ztráty hráčů a to, co jsem si pochvaloval v první části (20 a více hráčů na tréninku), neplatilo pro druhou. Hlavně odchod dvou obranců (Beneš,DeCarvalo) a vážné zranění (Chleborád) pro nás byl velký problém. Naštěstí se povedl příchod Tadeáše Hejdy, Martina Matějčka a Adama Jandejska. Do zápasu jsme tedy mohli nastupovat s minimálně šesti obránci, ale Martin a Adam s námi netrénovali. V útoku se dvakrát zranil Láďa Bittner a Radek Krsek po vážném zranění o Vánocích do soutěže už také nezasáhl. Při pracovním vytížení a školních povinnostech hráčů jsme musel já a Jirka Jakubec několikrát do výzbroje, abychom byli vůbec schopní něco na tréninku udělat. To samozřejmě ovlivnilo nacvičování různých herních prvků a herních variant a odrazilo se to i na výsledcích. Kluky ale musím pochválit, prali se s tím statečně. Je to úděl 2.ligy. Těžko můžeme mít na profismlouvě celý tým. Další problém byl věkový průměr naší obrany. Matějček, Hejda a Kadavý byli letos ještě junioři. Ostatní, kromě Jebavého a Klementa, toho za sebou také moc neměli. Z toho pramenili v některých zápasech školácké chyby, hlavně taktické, čímž jsme zbytečně přicházeli o body. Na druhou stranu to klukům dalo hodně a určitě v nich je velký potenciál a příslib do dalších sezón, pokud se je podaří udržet ve Vrchlabí. Nakonec jsme i tak uhráli 3.místo, i když ne s předpokládaným počtem bodů.

Když jsme spolu mluvili před play-off, věřili jste si na baráž, proč to nevyšlo?

Do play-off jsme vstupovali jako favorité a soupeřem nám byl Jablonec. V posledním zápase základní části jsme měli na výběr, jestli Klatovy nebo Jablonec. Hrát proti Klatovů by znamenalo poslednií zápas prohrát a to bylo proti naši základní filozofii – vyhrát každý zápas. Navíc si myslím, že cestování jsme měli všichni plné zuby a Jablonec byl z tohoto pohledu pro nás i fanoušky vysněný soupeř První zápas jsme doma zvládli na výbornou. Byli jsme agresivní v osobních soubojích, zvlášť před naší brankou, kde jsme soupeře nenechali se gólově prosadit. Druhý zápas byl 27 minut vyrovnaný, myslím, že jsme byli lepší a měli i vyložené šance, ale bohužel se nám nepodařilo jít do vedení. Pak nás postihl black out a bylo po zápase. Už v tomto utkání jsme měli příliš mnoho vyloučení a Jablonec hrál přesilové hry velmi dobře. Museli jsme ubrat na agresivitě, což soupeři samozřejmě vyhovovalo a jeho techničtí hráči se začali stále více prosazovat. V druhém utkání přišel ještě jeden klíčový moment pro tuto sérii a to zranění Patrika Urbana, který v prvním zápase zazářil třemi body a Jablonec si toho byl dobře vědom. Vše rozhodl druhý domácí zápas, do kterého jsme sice vstoupili dobře, ale neproměnili jsme své šance. Stále jsme byli příliš často vylučovaní a v oslabení jsme také dostali branky. Velkou chybou bylo, že po každém našem vyrovnání nám soupeř hned vstřelil branku a my už na to nestačili reagovat a potřetí vyrovnat a zápas otočit. Zápas nás psychicky velmi nahlodal, nicméně jsme kluky nabudili a věřili, že sérii vrátíme do Vrchlabí. Tragický start do čtvrtého utkání nás definitivně pohřbil a poslal na dovolenou. I když jsme se trochu vzpamatovali a dotahovali, tak soupeř skóroval vždy po naší obrovské chybě a odskočil, čímž utkání ovládl.

Takže se Jablonec ukázal jako velmi kvalitní a zkušený soupeř.

Ano, Jablonec se ukázal jako herně zkušenější a vyzrálejší tým, kde se klíčová hráči dokázali gólově prosadit a rozhodnout zápasy. To se nám nepodařilo. Je to škoda, ale pro náš mladý tým to byla obrovská zkušenost, kterou se, doufám, podaří zúročit v další sezóně.

Jak bys letošní sezónu uzavřel?
Chtěl bych Vám všem strašně poděkovat. Jsme takový rodinný klub a táhneme všichni za jeden provaz od uklízečky, přes hráče, fanoušky až po vedení a to nám dává obrovskou sílu a věřím, že příští sezónu budeme ještě silnější.

Tak, rodinko, v sobotu 26.3. se sejdeme naposledy na memoriálu, dáme si pivo, klobásu a i něco ostřejšího a zafandíme letos naposledy. Přijďte prosím v co největším počtu podpořit dobrou věc a rozloučit se. A-tým bude v plné síle.