Je tu výborná parta, skvělí fanoušci a pěkný stadion, pochvaluje si nové angažmá Ladislav Bittner

Do prvního zápasu za Vrchlabí naskočil Ladislav Bittner hned na derby proti Trutnovu. Potkal se tak ještě s Pavlem Mrňou, kterého měl alespoň částečně herně nahradit. Na debaklu Trutnova se sice ještě bodově nepodílel, ale v následujících zápasech už ukázal svoje kvality a byl jedním z nejproduktivnějších a nejplatnějších hráčů. Parádně zazářil především na ledě Pelhřimova, kterému nasázel dvě branky a navrch přidal ještě asistenci. Aktuálně má na kontě sedm odehraných zápasů a osm bodů (5+3). V následujících kolech se ale bohužel bodový účet tohoto třiadvacetiletého forvarda nerozroste. Má natržený postranní kolenní vaz a zhruba měsíc bude mimo hru.

Jak byste sám sebe charakterizoval po lidské stránce?

Jedním slovem flegmatik. Co se týče studia, jsem vyučený zámečník. Máme rodinnou firmu, takže pokud bych nemohl hrát hokej, asi bych byl tam. Doufám ale, že se to nestane (smích). Nebo bych si udělal kurz fitness instruktora a věnoval se tomu. Mezi oblíbené jídlo patří hovězí steak. Pokud mám volný den, tak ho trávím se svojí přítelkyni. Zajdeme si na večeři nebo třeba do kina a hodně času trávíme s našimi mazlíčky. Máme dva yorkšíry (Denny a Airy), takže s nimi chodíme na procházky. Mimo sezonu jezdíme na víkendy za rodinou, kde máme velkou zahradu a tam relaxuji.

Fanoušci Vás už mohli v pár zápasech za Vrchlabí vidět. Přesto, jaké si myslíte, že jsou Vaše hokejové přednosti?

Mojí předností je výška, takže jí musím využívat. Napadat, dohrávat osobní souboje, být silný na puku a tlačit se do brány. Zkrátka znepříjemnit hru soupeře. Také mám dobrou střelu, takže hodně střílím.

Jak vůbec vypadala Vaše cesta k hokeji a dosavadní kariéra?

K hokeji mě přivedl děda a poprvé jsem stál na ledě v pěti letech. Pak mě táta přihlásil do přípravky v Hronově. Tam jsem hrál do starších žáku a měli jsme tam dobrý tým. Nejtěžší zápasy byly vždy právě proti Vrchlabí. Potom jsem přestoupil do HC Dvůr Králové-Náchod. Tady jsem odehrál devátou třídu a dostal jsem se do výběru Královéhradeckého kraje. Hrál se turnaj v Liberci. Tady si mě v roce 2007 všiml skaut a přestoupil jsem do Liberce. Přišel jsem tam do staršího dorostu, prošel jsem juniorkou, až jsem skončil v Benátkách nad Jizerou.

Co vedlo nakonec k Vašemu odchodu z Benátek?

Benátky se staly farmou tří klubů. Tudíž tady rázem nastal přetlak hráčů. Nejprve jsem šel na zkoušku do Třebíče, kde jsem odehrál tři přípravné zápasy. Problém byl v tom, že jsem se poslední přípravný zápas na Kladně zranil. Měl jsem natržený postranní břišní sval. Po uzdravení jsem tam ještě týden trénoval, ale už i zde byl přetlak hráčů z Brna a Olomouce.

Jak jste tedy zareagoval na vrchlabskou nabídku?

Na vrchlabskou nabídku jsem zareagoval rychle. V pátek mě zavolal pan Jakubec, že se v pondělí mám hlásit na tréninku a ve středu jsem hrál derby proti Trutnovu.

Co se Vám před příchodem vybavilo, když se řeklo Vrchlabí?

Vybavilo se mi, jak jsem tu hrával za HC Hronov a že tu je pěkný zimní stadion.

Na co jste se do Krkonoš nejvíc těšil?

Těšil jsem se na fanoušky. Kluci říkali, že tu bývá skvělá atmosféra, což teď můžu jedině potvrdit.

Přišel jste do Vrchlabí jako nováček a rozjel jste se excelentně. Sedm zápasů a osm bodů. Čekal jste po příchodu do týmu tak dobrý vstup?

Nedá se říct, že jsem to čekal. Věřil jsem, že by se mě tu mohlo dařit. Důležitější ale je, aby se nám dařilo jako týmu.

Panuje podobná pohoda, která je na Vás vidět na ledě, i v kabině?

V kabině panuje hodně dobrá nálada, je tu výborná parta a o srandu není nouze.

S kým si zatím z týmu nejvíce rozumíte?

Jelikož dojíždím s Jakubem Jelínkem a Patrikem Maďarem z Liberce, tak asi s nimi. V kabině ale vycházím se všemi skvěle.

Jaké jsou Vaše hokejové sny a cíle?

Jelikož jsem z východních Čech, tak od mala fandím Pardubicím. Takže bych chtěl hrát extraligu za Pardubice, nebo zkusit nějakou ligu v zahraničí.