Hlaváčové v kvalifikaci

To, že hokejový tým Vrchlabí obhájil mistrovský titul, není potřeba připomínat. Ale je důležité zdůraznit, že titul mistra vybojoval také tým dorostu HC Krkonoše a postoupil do kvalifikace, kde bude bojovat o první ligu dorostu v ČR. Kromě titulu mají oba týmy společné jméno Hlaváč na soupisce. U A týmu je to obránce Petr Hlaváč, otec útočníka Jakuba Hlaváče (1996). Před osmi lety je z Prahy do Krkonoš zavála náhoda, nebo spíše pracovní příležitost. V té době jeden s hokejem už skončil a druhý ještě nezačal.

Perličkou na Jakubově působení v HC Krkonoše je skutečnost, že to pro něj byl úplný začátek hokejové kariéry.
S hokejem jsem opravdu poprvé začal ve Vrchlabí. Chtěl jsem to zkusit a ono mi to prostě vyšlo.

To je velký úspěch, naskočit na led a hned v první sezoně získat titul?
Dařilo se nám, kromě zápasu s Opočnem jsme všechny zápasy vyhráli. Všem jsme nasázeli góly a bylo to. Tým se prostě sešel ve velké síle. Teď nám ještě zbývají dva zápasy a pak budeme hrát kvalifikaci. Pokud ji vyhrajeme, tak postoupíme do ligy.

Bylo těžké se v týmu, kde se hráči už znají, někteří spolu jsou od přípravky, prosadit?
S klukama jsem se znal už ze základky. Takže nebyl problém mezi kluky zapadnout. Třeba s trutnovskýma jsme se víc poznali až na letním soustředění. Samozřejmě je to pro mě větší dřina než pro ostatní, ale jsem rád a baví mě to.

Začít s hokejem v šestnácti, jak Tě to vůbec napadlo, nebo to byl impuls od táty?
Ne, od táty určitě ne. Chtěl jsem sám začít, zjistit, jestli na to vůbec mám, hrát hokej. Nejdřív jsem chtěl hrát neregistrovanou ligu, ale tam je podmínka plnoletost. Hlavně jsem si to chtěl vyzkoušet, trénovat s klukama. Nakonec to dopadlo tak, že mám registraci a nastupuju do zápasů. Chtěl bych poděkovat, že mi trenér dal šanci začít hrát. Za sezonu jsem nastřílel asi deset branek, přihrávek mám víc.

Jaký je tvůj hokejový cíl?
Dorovnat se spoluhráčům.

Jste na něj, Petře, pyšný?
Samozřejmě, že jsem. Přihlásil jsem ho původně na letní přípravu a myslel jsem, že ho to odradí, neodradilo, pak už jel na soustředění. Samozřejmě, že je vidět ten rozdíl mezi Jakubem a klukama, kteří trénují roky. Nejsem schopný říct, jestli se to někdy smaže, ale umazává se. Je možné, že když postoupí do ligy, tak Jakub už si nezahraje, nebo bude víc na střídačce, případně bychom museli hledat jiný klub, ale to se všechno uvidí.

Jakube, zajímala by mě reakce trenéra, když mu přijde úplný začátečník?
Od začátku mi radil, jak se s hokejem poprat, navíc mi vyjednal ještě tréninky u mladšího dorostu. Hodně mi radí, jak na to technicky. Původně mě bral hlavně na tréninky, do zápasu se mnou ani moc nepočítal, ale nakonec nastupuju i do zápasů. Takže teď mám 4 x týdně trénink a zápas. Dřív jsem hrál tenis a myslel jsem, že to půjde skloubit, ale nejde, rozhodl jsem se pro hokej.

Jaká panovala v týmu Krkonoš nálada během finále Vrchlabí x Trutnov?
Vrchlabáci byli v pohodě a Trutnováci byli trochu naštvaní. Teď už se to uklidnilo, ale když se hrálo finále, tak panovalo napětí. V kabině na tréninku jsme to řešili a dohadovali se, ale teď už je všechno při starém.

Chodíte se vzájemně podporovat na zápasy a hodnotíte si je doma?
Jakub: Na tátovy zápasy chodím, ale radši je doma nehodnotím, ani mu neradím.
Petr: Bohužel ne, nemám na to čas, viděl jsem asi dva zápasy na podzim, když se Jakub dával dohromady. Ptám se trenérů, jestli mu to jde, jak se snaží a tak.

Petře, jak to bylo hokejově s Vámi? Nějakou dobu jste nehrál a před vznikem HC Stadion jste působil v lize neregistrovaných…
S hokejem jsem skončil ve třiceti, jednak mě to přestalo bavit, navíc v Benátkách došlo k výměně kádru, starší za mladší. Do toho mě požádal brácha, jestli bychom mu s manželkou neprovozovali tady pension. Tím jsem hokejovou kariéru ukončil. Až tak po pěti letech mě přemluvil Reno, jestli nechci hrát ligu neregistrovaných, tak jsem šel. No a pak mi volal Jirka Jakubec, jestli bych nechtěl hrát kraj. A tak jsem se vrátil. Nemůžu říct, že by mi hokej během pauzy chyběl, užíval jsem si jaro, léto, zimu, lyžoval jsem. Ale pak když jsem začal s neregistrovanýma, tak mě to zase vtáhlo. Pak přišel kraj, jeden titul, druhý titul… Jsem rád, že jsem se vrátil, teď možná lituju té pauzy, ale co už.

Teď už můžeme hodnotit dvě sezony HC Stadionu?
Paradoxně ta první pro nás byla jednodušší. Nikdo nevěděl, co má čekat, nebyly žádné velké cíle, a tak pro všechny byla první sezona překvapením. Letos už se od nás přece jen nějaké výkony čekaly. Ale i tak se letošní sezona povedla.

Letošní sezona byla na kraj i nezvyklá, v půlce sezony došlo k výměně na postech trenéra A týmu a juniorky.
Řekl bych, že to byl jeden z klíčových momentů sezony. Nikdo nevěděl, jestli se rošáda povede, jestli to bude lepší nebo naopak horší. Risk to byl. Teď bych to hodnotil jako dobrý krok. Výměna se povedla, junioři mají nakonec bodů, o jakých se jim ani nesnilo, obhájili ligu a nás to taky nakoplo. Samozřejmě, že na našem výsledku má Pavel Biegl obrovskou zásluhu, tým dal dohromady, rozběhl ho, pak to začalo haprovat, ale nakonec ta výměna nakopla oba týmy.

Vás teď čekají ještě tři zápasy kvalifikace a pak případně baráž.
Dva zápasy jsem teď nehrál, do Chocně bych už rád nastoupil, myslím, že to bude klíčové utkání. V kvalifikaci teď bude hodně záležet na tom, jak zodpovědně k tomu týmy přistoupí, jaká bude marodka.

Napadlo Vás někdy, že bude ve Vrchlabí hokejová atmosféra srovnatelná s první ligou?
Trochu jsem vrchlabskou atmosféru znal, věřil jsem tedy, že lidi chodit budou. Nám se loni povedl první zápas s Jičínem. Fanoušky to nakoplo, chodili, jezdili i ven. Umocnilo se to samozřejmě výhrou. Letos tím, že jsme obhajovali, tak lidi to táhlo. Navíc vyhecované finále s Trutnovem, kdy jsme dvakrát vyprodali halu, to je i pro nás zážitek. Nás ta návštěvnost těší a děkujeme za ni.