Poslední krok je vždy nejtěžší. Známé rčení se opět potvrdilo. Třebechovice nepřijely do hor s poraženeckou náladou, a tak se bylo na co dívat. V úvodní třetině byli Orebáci lepším týmem a Biegl se v brance musel hodně ohánět, aby neinkasoval. Nejprve napravil Lepkovu hrubku za brankou a pak si připsal několik ostrých zákroků. V úseku mezi sedmou až desátou minutou bylo před vrchlabskou bránou pořádně horko. Domácí se dostali ke slovu až na přelomu třetiny. Tlak třetí lajny korunoval po přihrávce Jirků střelou nad lapačku Oppelt. Od té chvíle se horalé vymanili z defenzívy a hrál se na obou stranách pěkný hokej. Při přečíslení 2 na 1 zhatila zvýšení náskoku nepřesná přihrávka, a protože byli domácí v následné přesilovce jaloví při zakončení, šlo se do kabin za stavu 1:0.

Do druhé části hry nastoupili horalé se čtyřmi pětkami se snahou utahat soupeře, hrajícího na dvě obrany a tři útoky. Jejich zvýšené úsilí bylo korunováno dvěma góly s visačkou Filip & Filip. Nejprve se Martin mazácky protáhl kolem Lochmana a blafákem do forhendu nedal gólmanovi šanci. O necelé dvě minuty později udržel Marek pásmo a jím nahozený kotouč do skrumáže před brankou uklidil do sítě Daniel. Nabídku na zvýšení náskoku odmítl Oppelt a těsně před sirénou i Svoboda, a protože Kudr na straně hostí neproměnil samostatný nájezd, šlo se do kabin za stavu 3:0.

I v posledním dějství se hrál vcelku pohledný hokej, i když již branka nepadla. Hosté přes nepříznivý stav nesložili zbraně a i přes hromadící se únavu byli domácím důstojným soupeřem až do závěrečného klaksonu. Po něm pak propukla radost ze zisku titulu krajské ligy.

Ohlasy trenérů

Pavel Biegl: Opět se potvrdilo, že žádný ze soupeřů finálové šestky není slabý. Na psychiku velmi náročné utkání kluci zvládli excelentně. Úvod sice nebyl nic moc, ale po vstřelené brance jsme se zvedli a šli za vítězstvím. A k celé soutěži? Kdyby mě někdo před sezónou řekl, že budeme první, patrně bych se ho zeptal, jestli neupadl na hlavu. Každý dalším zápasem jsme šli nahoru a udělal se řádný kus práce. Za to mají pánové můj dík. To nejdůležitější nás však ještě čeká...