Vše, co jste chtěli vědět o puku, ale báli jste se zeptat…

Malý kousek gumy, který dokáže vyvolat různé emoce. Přináší pocit radosti i zklamání, zažíváme s ním výhry i prohry, šikovné ruce, které to s ním umí, nás při pohledu na tu krásu uvádějí do varu. Někteří z nás si bez něj dokonce nedokáží představit svůj život. Puk totiž dělá hokej hokejem.

Než se ale ten zmiňovaný kousek gumy dostane na led, musí urazit celkem náročnou cestu. Technologie výroby není jednoduchá, od výběru směsi, po finální podobu a fyzikální vlastnosti je to alchymie. Jedna malá firma z Moravy si výrobou puků vydobyla světové renomé, napadlo mě tedy, že se pokusím položit pár otázek, abychom se my, hokejoví fandové a nadšenci, o výrobě dozvěděli co nejvíce. O to víc, že zakladatelem této firmy ze Vsetínska byl pan Pavel Mráček, tedy můj jmenovec.

Na počátku všeho je třeba namíchat tu správnou směs. “Puk se vyrábí čistě jen z pryže. Nepřidává se dovnitř žádné dřevo či železo, jak se nás často lidé ptají. Míchání směsi neděláme sami,, protože jsme malá firma a nemůžeme si dovolit dělat to sami. Takže směs nám míchají velké gumárny podle našeho receptu.“ Celý proces tak trochu připomíná postup při pečení babiččiny bábovky. “Hotovou směs nám dodávají již v připravených náložích, které vzdáleně připomínají puk. Tyto nálože jsou vkládány do formy, stlačeny velkým tlakem a pečou se.“ Osobně jsem byl docela překvapen z toho, jak krátce se puk peče, je to pouhých dvanáct minut, při tlaku 300 atmosfér a teplotě 170°C.

“Pak se již vytáhnou hotové puky, z kterých se odstraní hrubý přetok.“ Pod pojmem hrubý přetok si můžeme představit hrubé opracování do téměř finálního stavu, tím ale ještě cesta puku na led nekončí. “Potom puky putují na ořezání, kde je odstraněn jemný přetok a nakonec jsou buď potištěny nebo jen zabaleny do kartonu.“ Aby puk mohl být použit jako oficiální, musí splňovat přísná kritéria jako například průměr, výšku, váhu či tvrdost. Je ale celkem těžké všechna ta zmíněná pravidla dodržet. “ Téměř u každého pryžového výrobku musíte mít povolené odchylky, protože guma je nevyzpytatelná. Průměr a výška jsou dány formou, ale smrštivost směsi je může malinko změnit. Váhu a tvrdost regulujeme pouze složením směsi.“

A čímže jsou puky z Valašska jedinečné a čím si vydobyly světový věhlas a slávu? “ Na trh jsme prorazili díky tomu, že se dělaly puky nešpinící. Ty byly ale velmi drahé a téměř neprodejné.“ To ale stále nevysvětluje, proč je tato společnost slavná. “V současné době děláme puky, o kterých nemůžu říct, že jsou zcela nešpinící, ale můžou dělat pouze světlé šmouhy. Dalším velkým plus je zkouška od světového výrobce skel kolem kluziště. Při testech, kdy stříleli rychlostí 160, 170 a 200 km/h puky na sklo, dopadly nejlépe naše puky, které tato skla nerozbíjí.“ Inu zlaté české ručičky zase něco dokázaly.

O odbyt nemá firma nouzi, celých devadesát procent její produkce končí v zahraničí. Teď už nám chybí jen představa toho, kolik puků firma dokáže vyrobit, ono číslo, které se dozvíte na konci následující věty vás možná překvapí. “V současné době jedeme pouze na dvě směny a vyrobíme cca 5000 puků denně. Ročně je to necelý milion puků.“

Parametry puku jsou následující:

průměr:    76,5 mm +-0,5
výška:     25,4 mm +-0,5
váha:      156 - 170 g
tvrdost:   92 Sh +-5

Za rozhovor děkuji spolumajitelce společnosti GUFEX s.r.o. Michaele Bravencové.