HC Stadion Vrchlabí – U mládeže je pořád co dělat, tvrdí Tomáš Bláha
A Team

U mládeže je pořád co dělat, tvrdí Tomáš Bláha

05.08.2014
Jana Poskerová

Čtvrtou sezónu stráví v dresu Vrchlabí a třetí v dresu HC Stadion Tomáš Bláha. Kromě hokeje prezentuje v letní sezóně tým také v inlinu. Věčně usměvavý útočník, který své hokejové zkušenosti předává i vrchlabské mládeži, je dalším do party na rozhovor před začátkem mistrovských utkání.

Tome, již třetím rokem budeš také působit u mládeže, jak Ti to s kluky jde?
Trénuju pátou třídu, takže teď budu s ročníkem 2004. Momentálně připravujeme ještě na srpen krátkou suchou přípravu, aby se kluci trochu rozhýbali před ledem a od příštího úterý (12.8.) budeme už trénovat na ledě. Kluky čeká taky hokejový camp, který klub pořádá, a předposlední prázdninový týden jedeme na soustředění. Jinak jsem rád, že s klukama můžu zablbnout, zahrát si fotbálek, ale na druhou stranu mě respektují jako trenéra. Pamatuju si, že jsme v mládeži měli trenéry, které když jsem měl potkat, tak jsem radši přešel na druhou stranu. Mě kluci pořád zdraví. Honza Holeček, se kterým jsem na ledě asi nejvíc, říká, že zatím jsem takové trenérské embryo. Ale doplňuju si trenérskou kvalifikaci, jezdím do Olomouce na sportovní fakultu a výsledky s týmem máme. Trénování je pro mě radost. Nějaká teoretická příprava taky probíhá, ale většinou se držím osvědčených postupů. Snažíme se, aby se klukům trénink nezprotivil, takže tréninkové jednotky mícháme tak, aby to pro kluky bylo zajímavé a zábavné. A ve školním roce zase budou chodit na dopolední bruslení školky z Vrchlabí a okolí. U mládeže je pořád co dělat.

Takže na led už se těšíš?
Asi neznám hokejistu, který by byl nadšený z letní přípravy, takže na led už se těším, jak říkal trenér: „Už nás svrbí ruce a nohy.“ Letní příprava pod Řehym, to byla makačka, už jsme odvykli. Nebylo tolik času a trenér čas plně využil, teď jenom doufat, že tu dřinu zúročíme i na ledě. Na suchu jsme se zaměřili nejdřív na fyzičku a pak rychlost. Sjezdovka u Imlaufa, to je trenérův oblíbený úsek, ale myslím, že nejen mnou nenáviděný. Ale na co se těším, tak to jsou zápasy s Trutnovem, to bude peklo. Doufám, že bude plný barák jako v kraji, Trutnov hlásí dost posil, budou to ostré zápasy. Ale oba trenéři chtějí vyhrát, takže nepochybuju, že to bude pěkné drama.

Mohl bys nějak shrnout a srovnat ty tři roky ve Vrchlabí, ať už to byla 1. liga, kraj nebo poslední sezóna?
Popravdě si první ligu už tolik nevybavuju, zápasy skoro vůbec. Bylo to za jiného vedení, v jiné ekonomické situaci, sezóna se pak už tak dohrávala… Do kraje jsem přišel až ve druhém roce působení HC Stadion, to už bylo nynější vedení a ta první liga tady byla pořád znát, což se promítlo určitě i v kvalitě hokeje, ať to bylo zázemí, diváci a celkově hokejové povědomí. A druhá liga, to už byl prostě jen bonus, který si Vrchlabí zasloužilo za to, co předvedlo za ty dvě sezóny v kraji, kde začalo od nuly. Když teď jezdím do školy a bavím se se spolužáky, jsem překvapený, jak je vrchlabský hokej známý v republice. Můžu jenom říct, že jsem rád, že jsem toho součástí.

A co léto a dovolená?
Emča je ještě malá, takže moře jsme prozatím vynechali. Strávili jsme tři týdny u mých rodičů ve Žďáru, aby si taky vnučku užili. Tak jsme výletovali a užívali si, že jsme spolu jako rodina. A jinak nic moc počasí, mohlo by být tepleji. Ale s Emčou je to teď úplně jiné. Malá je úžasná, no prostě celá já. (Dodává s úsměvem.)